Neustále všude vidím a slyším jak jde doba kupředu a jaký je to pokrok, přichází stále vymakanější technologie. Lidstvo jásá, a těší se na každou novinku. Lepší auta, stroje, elektro a robo výrobky, lepší televize, počítače, telefony… Těch vymožeností je tolik, že ani nejsem schopen je všechny vyjmenovat. Většina z nich se dá ovládat na dálku, některé přes aplikace, jiné dokonce pouhým hlasem. A já si tak říkám jestli to nejsem já ten který se zbláznil a z těchto věcí nejásám.
A říkám si copak to ty lidi nevidí? Však je to cesta do záhuby… Je to cesta k stále většímu otroctví, cesta do digitálního otroctví, totální kontroly, cesta od podstaty života, od smyslu toho proč tu jsme.
Je to jak kdyby jste stál u propasti přes kterou nevede žádný most a lidé do té propasti chodili a říkali Vám pojď s námi a Vy se jim snažil vysvětlit že tam žádný most není, že zemřou když tam půjdou…
Člověk by si řekl, že po roce karantény ty skutečné životní hodnoty pozná každý, bohužel není tomu tak. Cesta není umělá inteligence, cesta je návrat k přirozenosti. Úcta k přírodě, zvířatům, lidem. Pokora, respekt, ctnost, lidskost, vzájemná pomoc, tvoření, soběstačnost, kvalita, řemesla atd. Jedině tak se můžeme stát znovu lidmi…
Bohužel přiznejme si to narovinu, dnes se každý zajímá jen o to své korýtko, sobeckost, hamižnost, nenávist, lhostejnost ke všem a všemu vládne světu a kam nás to dovedlo. Kdo tomuto kde jsme říká pokrok je opravdu blázen. A ten nezájem o to co bude s naší zemí je naprostá katastrofa. Mocní s naší zemí nepočítají a lidé stále na něco čekají, přitom toho času je čím dál tím méně.. Stále jen vykřikují otevřete nám obchody, fitka, služby, školy a já nevím co všechno. Jak někoho mohou v této psychologické válce zajímat tyto naprosto nedůležité věci.
Copak byste na bojišti, kde proti Vám jde někdo s mečem řekli „Sorry ještě si potřebuju odskočit ke kadeřnici, pak vyzvednu děti z kroužků, uvařím jim večeři, možná kouknu ještě na prostřeno a pak se vrátím a dořešíme to?“ Sakra tady jde o životy, o naší Českou republiku jako takovou…
A to by momentálně mělo být prioritou… Je to jak s nemocí, první se má hledat příčina a tu odstranit a tím se vyřeší i ostatní problémy s tím spojené…
Celé bych to zakončil heslem: Je lepší jít sám, než kráčet s davem, který jde špatným směrem.
Okresní koordinátor Teplice Václav Slezák 19.2.2021
949 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
