Třetí součást sociální inteligence
Naše zatím nejslabší místo, na kterém je třeba pořádně zapracovat. Podílení se. Zapojení se. Převzetí odpovědnosti za to, co se kolem nás děje. DĚLAT – něco udělat pro budoucnost, pro děti, pro stát, pro národ. V dnešní době je to docela obtížná výzva. Obzvlášť, když se maximálně podporuje individualismus a separace. Podporuje se samota, osamocení, lidská prázdnota. Prázdnota, která nejde uhasit dalším sobectvím a myšlením jen na sebe. To už každý kdo má oči vidí. Že s každým dalším dnem v nezájmu o okolí roste spíš vnitřní zoufalství, než pocit štěstí. A to je na tom zvláštní. V každé době se toto ukazuje. Stále to stejné téma.
Když se lidé drží od sebe, vždy to dopadne špatně. Je jasné, že oddělení separace a samotářství jednotlivců skutečně vede k rozvratu společnosti a kolapsu. Dalším třetím bodem sociální inteligence je schopnost dělat a spolupracovat. Aktivně se zapojit a podílet se dle svých možností. Jedním slovem aktivita. A to je to nejtěžší. Protože člověk musí čelit svým neschopnostem, obávám a strachu, nebo také všem svým frustracím, kterým normálně z gauče čelit nemusí. Proto se dost často vymlouváme a proto se nám nechce a tváříme se, že svět se nás netýká. Ale doba, kdy nám toto bude tolerováno nemilosrdně končí. Toto „ovčí“ nastavení. A lidé, kteří nebudou ochotni se spojit rychle skončí.
S pouty na rukou…
S náhubky na ústech…
Zavření doma..
Bezmocmí…
Oddělení…
Ale pořád se na tom dá zapracovat. Pořád to takto skončit nemusí. Ještě pořád můžeme pohnout dějinami a všechno změnit. A žít tak, jak má každý člověk právo žít. Důstojně a svobodně.
Simona Lawandovská
22.11.2020
1,393 zobrazení celkem, 2 zobrazení dnes
