Druhé pokračování pětidílného seriálu o základních dovednostech tvořících sociální inteligenci
Když jsem byla malá, přijel k nám na návštěvu kamarád mého tatínka.
Bylo mi 6 let a chystala jsem se do první třídy.
A tak jsem se mu přišla pochlubit se svojí první školní aktovkou.
Nesla jsem si ji jako svátost, celá důležitá a pyšná.
Ta aktovka byla světle fialová a byla na ní malá odrazka, taková jako bývá na kole.
On mi ji samozřejmě náležitě pochválil, ale protože měl už asi trochu přihnuto, tak mi řekl, že umí čarovat a že až přijede příště, tak že mi tu odrazku začaruje a že ona potom bude svítit i ve dne. No a už se u nás samozřejmě nikdy neukázal. Já jsem na něho dlouho čekala a těšila se, že budu mít odrazku, která umí svítit i ve dne, nejen když je tma. Byla jsem zklamaná a dlouho mi trvalo, než mi došlo, že takovou odrazku začarovat nejde. Tenkrát jsem byla dítě a moje důvěřivost byla vlastně rozkošná a roztomilá. Jenomže problém je v tom, že důvěřivost bývá rozkošná jen u dětí. U dospělých už bývá dost směšná, dokonce se mi chce říct až tragická. Taková nezdravá důvěřivost v životě přirozeně mizí s životními zkušenostmi a potom také ještě na základě vlastního vnitřního rozhodnutí:
1. Rozhodnutí zavřít oči a až do smrti si z toho světa vytahovat pro svoje oči jen to, co se mi líbí a zbytek ignorovat, nebo nevidět.
2. Nebo rozhodnutí, chtít svět vidět se vším všudy, takový jaký doopravdy je i když to smrdí, i když to bolí.
Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak jenom ochota vidět nestačí.
Ještě je důležité to všechno co vidíme také správně poskládat, seřadit a správně vyhodnotit – prostě pochopit hlubší souvislosti.
Protože bez hlubšího pochopení přebírají kontrolu nad situací negativní emoce. Když člověk správně nechápe souvislosti, tak ho může kdokoliv jiný snadno zmanipulovat.
Tam kde není pochopení, je velká spousta emocí, s kterými si jde snadno pohrát tak, aby se druzí chovali přesně tak, jak manipulátor chce. Mimochodem přesně toho totiž zneužívají tzv. političtí manipulátoři – revolucionáři…ale samozřejmě i ostatní politikové. Kdo nemanipuluje, tak nezneužívá emoce druhých a snaží se kontinuálně informovat a podávat informace a souvislosti, má jasný a konkrétní záměr a cíl. Takže nestačí jen chtít vidět, ale taky chtít to celé pochopit.
A to už je level, v kterém selhávají i ti nejlepší borci. Nebudeme si lhát. Proto se také říká, že kroky, které vychází z pochopení mají dobrý výsledek. Ale kroky, které vychází z nepochopení, všechno jen zhatí. Dobrým příkladem je sametová revoluce, kdy lidé cinkali na náměstí klíči plní emocí, ale vlastně úplně nechápali proč to dělají. Dělali to proto, protože jim někdo řekl, že se musí změnit režim. Kdyby ale pochopili o co běží za tím vším, tak už tenkrát vše mohlo mít jiný vývoj a k tomu k čemu došlo (myslím tím následnému rozkradení státu ve všech ohledech) vůbec nemuselo dojít. Jakékoli jednání, které vychází z nepochopení, je jednání pod vlivem emocí, tedy jednání v afektu. A to není nikdy dobré. Tak si teď pojďme spolu zrekapitulovat to důležité…
Prošli jsme spolu už dva díly z pěti, které vedou k rozvoji sociální inteligence.
1.Díl
Překonání apatie a nezájmu
2.Díl
– překonání dětské důvěřivosti a naivity
– zájem vidět a pochopit (spojovat, seřazovat a správně vyhodnocovat)
Závěrem chci říct, že není třeba bojovat a složitě válčit.
Není třeba dramat. Je třeba snažit se věci doopravdy pochopit, i za cenu toho, že by to mohlo zbourat přesvědčení, kterým věříme a na nichž stavíme celý svůj život. Protože jedině lidé, kteří chápou situaci, přestávají být obětmi nepříznivých okolností (manipulátorů).
Simona Lawandovská, 10.11.2020
635 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
