Před pár dny mě jeden komentář v nechtěně odposlechnuté reklamě v TV přiměl ke vzpomínce na školní léta. V reklamě nabízeli “cosi“ s komentářem o “wow nabídce“. Upřímně se přiznám, že v tom okamžiku se mi naježily všechny chlupy a otvírala se mi pomyslná “kudla v kapse“. Jsme přeci v Čechách, tak proč “wow nabídka“ a ne třeba skvělá nabídka… a už mi hlavou jela vzpomínka na jednu hodinu českého jazyka týkající se národního obrození. Paní (tehdy vlastně soudružka) učitelka nám velmi poutavě vyprávěla, jak čeští obrozenci se snažili vymýtit z češtiny hojně užívané germanizmy a snažili se je nahradit výrazem ryze českým. S menším či větším úspěchem. Dnes mi situace s češtinou připadá stejná, jen se nejedná o němčinu, ale o jazyk anglický. Kradmo a vtíravě se do našeho slovníku vkrádají výrazy anglické, které by snadno a často i výstižněji nahradilo slovíčko české. Dnes už totiž není něco “skvělé“, ale je to SUPER. Ženy se nelíčí, ale dělají si MAKE UP, člověk není zaneprázdněný, ale je BUSSY. Oblečení nemá krásný vzhled, ale má SUPER DESIGN. Nehledáme si práci, ale JOB. Věci nejsou moderní, ale jsou COOL nebo TRENDY. Nepořádáme slavnosti, ale PÁRTY, na které si neoblékneme triko, ale TOP, abychom předvedli náš OUTFIT a nebyli bychom náhodou OUT, ale jedině a zásadně IN. Když máme všeho po krk, zajdeme do PUBu, nikoliv do baru, a dáme si DRINK a když nám k tomu i kručí v břiše přidáme SNACK. Z porodnice si přivezeme BABY a dáme mu PAMPERS. Jsme-li melancholičtí, pustíme si nějaké OLDIES, protože jinak bychom byli totálně OFF nebo KO.
Chápu, že pronikání cizích výrazů do češtiny se asi úplně nevyhneme, ale je opravdu potřeba takové jejich frekvence, jak dnes běžně slýcháme? Co vede lidi k tomu, aby se takto vyjadřovali? Snaha být jiní, odlišní, důležitější, zajímavější? Tito lidé spíš přispívají k zániku jazyka, následně kultury, která je díky aktivitám EU v ohrožení. Češi jsou v porovnání s jinými velmi malým národem, ale pořád tu jsou, po mnoho staletí dokážou překonávat různé ústrky, útlak, jsou odolní, šikovní, vynalézaví, trpěliví… V souvislosti s imigranty (a nejen s nimi, platí to i pro politickou, soudní, exekuční mafii, která řídíc se heslem “Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ pracuje ne ve prospech občanů, ale pro zájmy EU) často slýcháme/čteme na netu, že bychom měli být vlastenci a nedat svou zem zničit těmito lidmi. Slovo “vlastenec“ se skloňuje ve všech možných pádech… Co takhle s tím “vlastenectvím“ začít třeba u toho vyjadřování? A pokračovat například tím, že “slovo dělá muže“? Že když něco někomu slíbím, tak to prostě platí! Že je naprosto plané kasat se na netu, “co bych dělal kdyby…“ nebo že “nejlepší by bylo“, když reálně neudělám naprosto nic? Že si z pusy děláme holubník, kde jen létají slova a skutek utek? Že musíme začít jeden každý u sebe? Jeden můj kamarád na netu napsal příspěvěk “Hovno patří do záchodu“…. a nelze s tím nesouhlasit…bylo to právě o tom, že není možné jen plkat, slibovat, mluvit a čekat jak co dopadne. Pokud chceme v této zemi něco zlepšit, musíme “makat“. Každý by měl přispět svým dílem, byť malým, podle svých schopností a možností. Hlavně nebát se a nedat se. Nejde jen o nás, jde o naše děti. Věřte, že se nám to vrátí.
“K a ž d é m u, c o j e h o j e s t…“
1,940 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
