Odliv kapitálu z Česka je v poměru k HDP jeden z nejvyšších v Evropské unii. Už v roce 2007 začali odborníci upozorňovat, že vliv zahraničních investorů na ekonomiku v ČR nemusí být tak přínosný, jak se deklaruje, ale může být i příčinou likvidace českých firem. Z vládní studie z roku 2016 se dozvídáme, že firmy v zahraničním vlastnictví vyvádějí do ciziny na dividendách dvakrát tolik, než kolik by měly, s ohledem na makroekonomické podmínky. V Česku tak podporujeme kapitál cizích zemí a na domácí půdě zůstávají zlomky.
Vyvádění nezdaněných dividend v roce 2017 činilo 276 miliard korun, tedy 8,3 procenta HDD (hrubého domácího důchodu). Někteří mohou namítnout, že stačí, aby zahraniční firmy, které by zde chtěly investovat, byly od počátku smluvně vázané, že bude kapitál reinvestován v České republice. To ovšem bylo možné jen do roku 2004. Od té doby ale platí evropská směrnice, která umožňuje zahraničním vlastníkům mateřských i dceřiných společností vyvádět dividendy bez zdanění jinam, a to včetně daňových rájů. To ovšem neplatí pro české vlastníky, kteří dividendy musejí zdanit doma.
Před časem přiznal bývalý ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, že „Česko má slabou finální výrobu“. Co to znamená? Obrazně řečeno, dovezeme z nějaké silné evropské země polotovary nebo součástky, v Česku uděláme za málo peněz náročnou práci a odešleme zadavateli zpět. Ten na to nalepí svou výrobní značku a tentokrát už za velmi dobré peníze výrobek prodá. Zisk i daně z prodeje jdou do cizí země a v České republice opět zůstává jen chudý zlomek hodnoty, kterou by mohla získat.
Je nějaké řešeni proti vyvádění peněz?
Odborníci se shodují, že na výběr není mnoho řešení. Administrativní kroky se ukázaly jako zcela neefektivní, tím spíš, že neustále narážejí na různé příkazy a zákazy z EU. Jednou z klíčových možností je proto vybudování silného českého kapitálu. Nejde ovšem jen o čistě národnostní hledisko osob nebo členů správních rad, ale i o daňové „češství“. Vždyť mnohé české podnikatelské subjekty nebo i jednotlivci, jsou z hlediska daňové příslušnosti „cizinci“. Zde je samozřejmě rozsáhlý legislativní prostor pro zlepšení podnikatelského prostředí i daňové politiky, aby podnikatelé měli zájem zůstávat, investovat a danit v Česku a nevyváděli peníze do zahraničí. K tomu je ale nezbytné, aby státní správa i samospráva podpořily rozvoj především českých podnikatelských subjektů a nepreferovaly tolik zahraniční společnosti, které jsou až příliš protěžované v neprospěch českého podnikatele.
Právě nejistota právního i daňového českého prostředí je důvodem, proč se lidé příliš nehrnou do budování zejména výrobních českých firem, které byly po staletí chloubou naší země a jejím pevným základem. Přirozeným vývojem s rozumnou podporou státu pak může dojít k rozšiřování těchto firem a jejich upevnění nejen na domácím trhu, ale i v zahraničí. Například při propojení českých firem není výhodou jen vytvoření silnější kapitálové základny. Není přece tajemstvím, že silnější firma je lépe schopná odolávat konkurenčním tlakům, zejména na zahraničním trhu.
Někdy je „levné zboží“ hodně drahé
České firmy by také měly podle expertů přestat se zaměstnáváním levných zahraničních pracovních sil a orientovat se s českými zaměstnanci na finální výrobu, kterou by mohly vyvážet. Zaměstnanost to podle nich nijak neohrozí, protože stejně mají firmy snahu zaměstnávat „levné“ cizince, kteří peníze vyvádějí. Kromě vyvádění dividend jsou to tak i zahraniční „levní“ pracovníci, kteří sice někdy dostávají méně, než je průměrná mzda v ČR, ale i tyto peníze vyvádějí pracovní migranti z republiky. Reforma české národní výroby, daňové politiky i zaměstnanosti by tak podle řady expertů, včetně těch velmi liberálních, byla v České republice velmi žádoucí.
-rzk-
1,255 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
