Reklama

LETY NEJSOU OSVĚTIM, DACHAU NEBO TREBLINKA

AUTOR PŘÍSPĚVKU

Máme tady další kauzu týkající se výkupu prasečáku, který částečně zasahuje katastrálním územím do míst, kde byl cikánský pracovní tábor v Letech. Lidovci se hrdě bijí do prsou, kritizují poslance za SPD Okamuru a Roznera a vzduchem mimo přitroublé petice, kterou podepsalo  ,, již prý 2000 lidí “ a k jejímuž podpisu vehementně vyzývá předseda Pirátů Bartoš, létají také trestní oznámení za popírání holocaustu apod.
Uveďme si tedy ještě pár doplňujících informací. Stát vykoupí na základě podpisu bývalého ministra Hermana prasečák za 450 milionů, dalších 100 až 150 milionů bude stát revitalizace pozemků a nakonec přijde perlička v podobě vybudování památníku, který taktéž zacvaká daňový poplatník.
Vraťme se ale k začátku. Otázku cikánského pracovního tábora jsem již rozebral v několika svých článcích a tak si tedy řekneme pár faktů. Cikánským pracovním táborem, který byl posléze změněn v tábor sběrný prošlo celkem 1308 Cikánů, 327 jich v něm zemřelo – pozor to neznamená, že byli zabiti, jelikož většina z oněch 327 zemřela na tyfus,který v táboře propukl na základě příšerných hygienických podmínek. Můžeme polemizovat o faktu, zda tyto podmínky byly důsledkem přehlížení protektorátní vlády, nebo prostě pražádných hygienických zvyklostí cikánského osazenstva tábora. 500 jich bylo přemístěno do Osvětimi, kde byli následně zavražděni a 600 se jich po válce vrátilo z ostatních koncentračních táborů. Samozřejmě je to smutné, nicméně je opravdu potřeba odlišit odsun a následnou smrt židovského obyvatelstva z bývalého Československa v rámci židovského holocaustu na základě zrůdných nacistických zločinů postavených na rasové otázce. V letech byli fakticky internováni Cikáni, kteří nebyli schopni prokázat trvalé bydliště a Cikáni s kriminální minulostí. Bavíme se tedy o 1308 Cikánech, ze kterých 827 zemřelo. Porovnáme li však toto číslo se zabitými Čechy a Moravany v období Druhé světové války v rámci nacistického řádění na území Protektorátu Čechy a Morava, jedná se o číslo naprosto nepoměrné! Mluví zde snad někdo o holocaustu obyvatel Čech a Moravy? Je navýsost jasné, že integrace Cikánů v Letech nelze považovat za holocaust, jelikož v táboře nebyli umísťováni za účelem vyhlazení na základě rasy, ale na práci coby kriminální osoby po propuštění z výkonu trestu, proto také pracovní tábor! Je třeba také jasně říci, že tábor byl oplocen zdí a dráty až po vypuknutí tyfové epidemie a to z důvodů, aby osazenstvo tyfus dále nešířilo mezi protektorátní obyvatelstvo. Do té doby Cikáni pracovali na dopravních stavbách, v lesích a na polích.
Další zhoršení přišlo v Letech po heydrichiádě, kdy se dosavadní kárný a posléze sběrný tábor změnil na tábor tzv. cikánský. Stalo se to na příkaz generálního velitele neuniformované protektorátní policie Horsta Böhmeho z 10. července 1942. Pokud si neuvědomíme, že tehdy doznívala druhá heydrichiáda, masové popravy, vybičovaná panika z německé odvety a s nimi spjaté totální podřízení české správy Němcům, nemáme šanci pochopit nic o českých úřednících a četnících, kteří byli přiděleni do Letů. A konečně to, že Lety byly zastávkou do Osvětimi, víme s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem my dnes, ale historici, pokud je mi známo, dosud nenašli žádný dokument a žádný důkaz, že by si toho v druhé polovině roku 1942, než přišla první deportace z Letů do Osvětimi, byly vědomy protektorátní úřady.
Je nám zde zcela záměrně podsouvána snaha o idealizaci Cikánů jakožto obětí.

A dostáváme se k samotné podstatě celého problému a tím je zcela nesmyslné sociální inženýrství, které jsem před časem popsal v článku, který zde pro jistotu znovu otiskuji.

ČR BYLA JEDNOU Z PRVNÍCH EVROPSKÝCH OBĚTÍ ONOHO POCHYBNÉHO „MULTIKULTURALISMU“

Západní Evropa bojuje s krachem multikulturalismu. Hořící Paříž či Londýn jsou jen předzvěst neveselé budoucnosti, která Západní Evropu v souvislosti s neasimilovanými přistěhovalci ještě nejspíš čeká. U nás se mnozí tváří jako, že se nás to netýká. Přitom CR byla jednou z prvních evropských obětí onoho pochybného „multikulturalismu“.

1) vlna multikulturalismu v Evropě a Cikáni v ČSR
Politicko korektní média a cikánské „neziskovky“ občas účelově šíří dojem, že čeští Cikáni jsou součást naší společnosti již od středověku. Není to úplně pravda. Zlomem v historii pobytu Cikánů na území Čech a Moravy byla druhá světová válka. S ní spojené socialistické (1) běsnění. Masové vyhlazování přežilo necelých 600 Cikánů, vesměs mužů. Většina současných „českých“ Cikánů se k nám přistěhovala až po roce 1945. Již v roce 1947 žilo na území dnešní CR 16752 Cikánů. Kde se vzali? Za tím logicky nestála vysoká natalita, ale přistěhovalectví.
2) Komunistické sociální experimenty a la dnešní přistěhovalectví
Komunisté se po uchopení moci v roce 1948 rozhodli i zde praktikovat sociální inženýrství obvyklé pro onu dobu. Vše v souladu s touto tezí. “Socialistické státy, které vycházejí z marxistického chápání společenského vývoje, řeší cikánský problém v souladu s dialektikou, proto je proces změny způsobu života Cikánů procesem.. ,jehož cílem je likvidování všech sociálních a kulturních rozdílů..“ Příkladný byl zákon č 74 z roku 1958 “nařizující trvalé usídlení kočujících osob”.
V praxi to znamenalo asi toto. Problém s Cikány byl považován za problém třídní. Tj. na vině nebyli Cikáni, ale “vykořisťovatelská” společnost. Problém měl tedy pomocí přestěhování Cikánů do míst obývaných dělnickou třídou (běžnými Čechy) sám vymizet…to alespoň byla představa na počátku 50, let. Cikáni tedy byli houfně lákáni ke stěhování do Čech a na Moravu. Ty jim komunističtí agitátoři líčili jako země zaslíbené a medem oplývající. Nicméně jako vždy narazily ideály sociálních inženýrů na realitu…. Cikáni se nejenom neasimilovali, ale naopak pokračovali ve svém tradiční způsobu života. Veškeré dary od “společnosti” chápali jednostranně a o asimilaci neprojevovali žádný zájem. Naopak způsobovali nemalé problém tradičním obyvatelům. ( kriminalita, velmi nízké kulturní, sociální a hygienické návyky atd)
Po jistém intermezzu spojeným s “pražským jarem” přišla v 70. další vlna sociálního inženýrství. Tentokrát sestěhování Cikánů do větších celkům bez ohledu na rodinné vazby a tradice. Typickým příkladem může být sídliště Chánov z roku 1978. Soužití s většinou se díky nepřizpůsobivosti Cikánů postupně zhoršovalo. Komunistický režim si již přestal vědět s Cikány rady a snažil se je uchlácholit dávkami (a tolerováním předstírání práce). Kritiku a obavy většinové veřejnosti tlumil pomocí informačního vakua a případné represe. Od 70. let se tedy datuje éra Cikánů plně závislých na státu.
3) Rok 1989 znamenal jen pokračování komunistického sociálního inženýrství agenty pravdy a lásky. Uplácení dávkami a politicky korektní lhaní.
Rok 1989 tento trend jen akceleroval. Stále více Cikánů na sociálních dávkách a nárůst kriminality, částečně živený další cikánskou imigrací ze Slovenska, Maďarska a Rumunska. S rokem 1989 se bohužel postupně vyrojila hejna levicových intelektuálů (Někdy se jim s despektem říká agenti pravdy a lásky), kteří si z „ochrany“ menšin/Cikánů udělali celoživotní zaměstnání a doslova si libovali v teroru většinové společnosti. Politická korektnost a multikulturalismus se postupně stala agendou dne.
Kdo s ní z objektivních důvodů nesouhlasil, stal se hned terčet nechutných mediálních útoků a často i zásahů státní moci. Každý, kdo poukazoval na skutečný stav věcí, byl označen za rasistu a fašistu a vláčen v politicko korektních médiích. K Cikánům se i nadále přistupovalo “třídně”. Vinou za jejich stav bylo údajné “sociální vyloučení” ze strany většinové společnosti. Ti “odvážnější” ukazovali na nízké vzdělání Cikánů. (Na vině ale byla jak jinak opět “společnost”, která jim ho údajně neumožnila). Politici a byrokraté v EU se předháněli a dodnes předhánějí v sypání peněz do různých “Romských NGO”. Média a romské NGO si vymýšlela dojemné příběhy integrovaných Cikánů, které měly potvrdit správnost nastoupeného trendu a přilákat další peníze. Výsledek byl typický pro multikulturalismus… Z Cikánů se stala menšina většinou na dávkách, zcela neintegrovaná, problematická s vysokým podílem na kriminalitě.
Shrnutí: Z Cikánů se Češi nestanou. Přestaňme plýtvat penězi!
Nalijme si čistého vína. Sociální inženýři zkusili za posledních 60 let úplně všechno a všechno selhalo. Cikáni zůstali Cikáni a s většinovou společností nemají (a nechtějí) mít nic společného. Integrace, či asimilace zkrachovala při všech pokusech. Neexistuje žádná emancipovaná cikánská elita, která by se postupně asimilovala a ukazovala cestu ostatním. Těch pár vzdělaných Cikánů si ze svého původu udělalo business, kde za “gadžovské” peníze (tj peníze nás daňových poplatníků) „dělají“ v různých NGO Cikány. Pár se jich rovněž uchytilo v mediích, většinou těch veřejnoprávních, kde opět jejich hlavní kvalifikací je jejich původ. Nebo znáte někdo cikánského doktora, inženýra, či účetního, nebo kompetentního novinového komentátora….? Všechno to stálo miliardy a efekt žádný…
Tradičně tolerantní české společnosti ale již došla se současným stavem trpělivost. Miliardy projedené na dávkách, miliardy promrhané různými spolky a různé vládní „koncepce“ (Romea, agentura pro sociální začleňování atd) nic nepřinesly a nemají nadále smysl. Rostoucí cikánská zločinnost pak oprávněně vzbuzuje obavy veřejnosti.
Pilířem řešení musí být naprostá změna přístupu. Za špatný život Cikánů mohou primárně oni sami a nikdo jiný! Také pouze oni sami ho mohou vlastním přičiněním zlepšit!
Osobně jsem přesvědčen, že již zmiňovaná petice a trestí oznámení za popírání holocaustu proti Tomio Okamurovi a Miloslavu Roznerovi je právě takovým plácáním do vody sociálního multikulturalistického inženýrství na občanech České republiky a nemá ve výrocích již zmiňovaných dvou pánů pražádnou skutkovou podstatu trestného činu. 
Vraťme se ale k již zmiňovanému budoucímu památníku. Musím konstatovat, že v České republice se nachází řada lokalit, v nich jsou domy obývané Cikány, ve kterých a v okolí nich,  to vypadá ještě hůř než v takovém prasečáku a občané Chomutova, Mostu, Ústí nad Labem a dalších by mohli vyprávět!!!
Osobně si myslím, že na místě bohatě stačí malý památníček, na němž bude do kamene navždy vytesáno – ZDE BYLY NAPOSLEDY K VIDĚNÍ PRACUJÍCÍ CIKÁNI

 2,904 zobrazení celkem,  1 zobrazení dnes

Sdílet příspěvek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Mohlo by vás zajímat