Po čase svátečním přinášíme pár řádků k zamyšlení se nad slovem „spravedlnost“. Samotný výklad slova znamená jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní ideu pro uspořádání společnosti a zejména pro právo. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé.“:
Dne 21. 12. 2017 probíhalo od 09:00 hodin u Okresního soudu Praha-Západ hlavní líčení v jednací síni č. 1. Šlo o mediálně sledovanou „kauzu“, ve které soud rozhodoval o žalobě, kterou podal policejní prezident Tomáš Tuhý na bývalého vedoucího ostravské expozitury tehdejšího ÚOOZ, pana Jiřího Komárka, a kterého vinil z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby za výrok, že „…policejní prezident je, řekněme, osobou podezřelou z brutálního úniku informací…“, pronesený v rozhovoru pro Českou televizi v červnu roku 2016. Pro připomenutí je zde odkaz část záznamu:
Vstup do soudní síně lemovaly objektivy kamer a fotoaparátů, světla, blesky, mikrofony. Mikrofony zaznamenávaly také průběh celého hlavního líčení. Soudkyně Jitka Drábková prokázala velkou míru nadhledu a tolerance, snad přímo úměrnou předvánoční atmosféře. To však byly patrně jediné světlé okamžiky celého dne. Lesk se zcela vytratil při dlouhé výpovědi Jiřího Komárka. Soudkyně zvolila poměrně tolerantní přístup a snad poprvé tak mohla přítomná veřejnost slyšet pozadí „organizační změny“ (jak nazval sloučení útvarů ÚOOZ a ÚOKFK bývalý ministr vnitra Milan Chovanec), které předestřel Jiří Komárek. Vzápětí se soudní síň začala plnit bahnem. S každou další větou bahna přibývalo a přítomní přihlížející chvílemi nevěřícně kroutili hlavou, občas někdo hlasitě povzdechl či jiným způsobem dal najevo překvapení a znechucení.
Veřejnost se tak dozvěděla o propojení politiky, policie, GIBS a dalších subjektů. Hovořilo se o seznamu policistů s jejich osobnostními profily – předpoklady pro výkon vysoké funkce, kde na prvním místě je loajalita a mezi řádky zůstala skryta láska k penězům. Obsazování vysokých funkcí u policie i GIBS na základě přání a požadavků vyslovených do telefonu (patrně inspirace slavným „utrženým sluchátkem“). Zmínka o kopiích listů ze spisu GIBS nalezených u vlivné fyzické osoby, která s tímto orgánem neměla nic společného. Vše pokračovalo jako podle filmového scénáře a napětí se stupňovalo. Zmínka o zajištěném manuálu-návodu, jak kompromitovat „nepohodlné“ policisty (pro vysvětlení – jedná se poslední zbytky čestných srdcařů) a jak je likvidovat profesně i lidsky prostřednictvím GIBS. Vyvrcholením bylo předestření, jak odsouzený člověk prahne po pomstě a chce kompromitovat policisty, kteří jej „dostali za katr“ za jeden z nejzávažnějších trestných činů. I zde důležitou roli sehrál GIBS. Rozpočet na tuto „akci“ byl úctyhodný. Hovorové označení osoby policejního prezidenta, které zaznělo z úst politiků, zde citovat nechci a nebudu. Po skončení výpovědi Jiřího Komárka by se soudní síň dala přirovnat k Pompejím. Pokud by vše zůstalo v soudní síni pod vrstvou bahna či popela, možná by to bylo lepší.
Leč spravedlnost se nenechala pohřbít a po výslechu ostatních svědků a přestávce přišly na řadu závěrečné řeči. Jako první překvapil státní zástupce, který veřejně prohlásil, že v případě „reorganizace policie“ šlo o politické rozhodnutí, politický akt. A po přestávce při odůvodnění rozsudku to samé konstatovala soudkyně, která vyslovila v případě Jiřího Komárka ortel „vinen“. Pasáže vyzdvihující osobu Jiřího Komárka jako poctivého profesionála vysokých morálních kvalit jakoby měly zmírnit hořkost, která zůstala. Vnucovala se pasáž z filmu Ctihodný občan a věta právníka – „nezáleží na tom, co víte, ale co můžete dokázat“.
Dokázat lze jediné. Dokázat lze, že někdo veřejnosti lhal. A protože u soudu se lhát nemá, pak zůstává černý Petr v ruce nejspíš bývalému ministrovi vnitra Milanu Chovancovi, který dne 15.6.2016 na tiskové konferenci poté, co podepsal „organizační změnu“ (sloučení ÚOOZ a ÚOKFK) prohlásil, že „…chceme policii sebevědomou, ale také nezávislou. Pro nás nezávislost policie je hodnota. Policie se nestane nikdy divizí Agrofertu. Nestane.“ Stačí se podívat na záznam (viz odkaz) v čase od 34:15.
https://www.youtube.com/watch?v=4NgmBsJQdwg
Policie se zatím nestala divizí Agrofertu. Policie se však zřejmě nestala ani nezávislou, nýbrž mocenským nástrojem v rukou politiků a ti ji bez skrupulí neváhali zneužívat. Viníky je třeba hledat v řadách TOP managementu Policie ČR. Ti totiž přistoupili buď ze slabosti nebo pod nátlakem na tyto politické hrátky a nechali policii zatáhnout do zákulisních her. Je to velice slušně řečeno nechutné a odporné plivnutí do tváře většině poctivých příslušníků, kteří svou každodenní prací budují „dobré jméno značky“ a zejména pak důvěru veřejnosti v bezpečnostní složky. Důvěra občanů v policii je přes pokrytectví, diletantismus a aroganci části vedení, stále vysoká. Nynější míra důvěry občanů v policii dává pořád poslední zbytky naděje, že není pomyslných 5 minut po dvanácté, ale je stále čas na změnu či obrat k lepšímu.
1,954 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
