Stál kdysi nad Vltavou hrad s dřevěným roubeným palácem uvnitř hradeb. Později dostal jméno Vyšehrad. Stál na pravém břehu řeky na vysoké skále omývané při úpatí nepokojnými vlnami. Hrad byl pevný jako vůle knížat, která v něm vládla.
Tu, říká se, sedal kníže Přemysl na kamenné knížecí stolici a přijímal s kněžnou Libuší zprávy z celé své země, tady rozsuzoval i dával rady. Pod jeho správou se země měnila stále rychleji. Husté lesy ustupovaly polím a mezi poli budovaly pilné ruce osady, tvrze a hrádky. Dobře radil svému lidu kníže Přemysl.
Čím více tvrzí a hradů bylo v kraji, tím lépe se domácí lidé bránili vpádu nepřátel. Za válečného zmatku se stáhli za valy a hradby, shromáždili tam zásoby a zahnalo za ně i dobytek. Za hradbami uhájili svoje životy a životy svých rodin.
Kmen Čechů mohutněl a bylo třeba hledat nová a nová sídla. Na otázku, kde by bylo nepříhodnější založit novou osadu, odpovídala kněžna Libuše:
,,Usazujte se tam, kde najdete v dobré shodě čtyři živly. Plodnou životodárnou prsť, čirou vodu, zdravé povětří a dostatek potravy pro oheň, tam, kde stromoví skýtá dřevo i stín. Bude-li panovat mezi živly shoda, nepocítíte nouze.“
Mnoho rodin se usadilo tehdy v kraji podle Libušiny rady a jejich pole nesla bohatou úrodu a jejich stáda se rozrůstala. Z ohnišť nových obydlí stoupal k nebi veselý dým.
Ke knížeti přišel v té době prý i jeho služebník Okrs a požádal Přemysla o místo ke stavbě hradu. Přemysl měl Okrse rád a dovolil mu postavit hrad západně od Vltavy, na místě chráněném příkrostí svahu i vodou.
Hrad dostal podle pověsti jméno po zakladateli, Okrs. Časem se ze jména Okrs stal v ústech lidu hrad Okoř. Při stavbě hradu Okoře nezářila však na nebi šťastná hvězda. Z rodu, který se tu usadil, vyšla Šárka a s ní i neštěstí, nenávist a zrada.
V těchto dobách vyrostlo mnoho osad a tvrzí. A bylo tomu jako za hvězdnaté noci, kdy svítí mnoho hvězd, ale ještě nevyšel měsíc, který světlem i velikostí všechny hvězdy převyšuje a vládne nad nimi.
Okoř dnes
Hrad Okoř se nachází ve stejnojmenné obci na západ od Prahy. Oproti jiným hradům je neobvyklá jeho poloha. Nestojí totiž na žádném vysokém a těžce přístupném kopci, ale v údolí mezi poli na malé skále. Obranu hradu zajišťovaly skromné hradby a rybník, který jej obklopoval ze tří stran.
Původně stál na jeho místě jiný objekt, ze 12. století. Na něj navázal bohatý měšťan, František Rokycanský, který si zde nechal podle tehdejší módy vybudovat své sídlo. Měšťané se těmito sídly chtěli vyrovnat šlechticům.
Po rodu Rokycanů byl hrad v držení jiných měšťanů a také husitů. Hrad prošel přestavbou do gotické podoby a také zlepšení obrany hradu, až koncem 15. století. V dalším období hrad poškodila třicetiletá válka.
Novými majiteli byli Jezuité, kteří hrad částečně opravili. V roce 1773 však Josef II. zrušil tento řád a tak Jezuité hrad opustili a Okoř byla od té doby ponechána svému osudu. Dnes se zřícenina hradu průběžně rekonstruuje, ale současně je přístupná veřejnosti.
Okoř je oblíbeným místem mnoha návštěvníků. Také se zde koná spousta kulturních i společenských akcí. Každý rok zde probíhá tradiční Středověký den na Okoři, s programem bohatým na šermířské souboje, bitvy, taneční a divadelní vystoupení a další zajímavosti.
Před hradem je velké travnaté prostranství, kde se pořádají také koncerty a festivaly.
Za Mladé vlastence,
-Gabriela S.
Zdroje: Pověst: Kniha Čtení o hradech, zámcích a městech – Hrad nad Vltavou
Autor: Eduard Petiška
Hrad Okoř: http://www.fototuristika.cz/tips/detail/591
4,978 zobrazení celkem, 2 zobrazení dnes
