Bíla, dcera Bivoje a Kazi, založila pak hrad a osadu Bílinu. A jako dar věrné lásky daný dědictvím po matce a otci, opakoval se v jejím osudu osud jejích rodičů.
Bíle se zalíbil syn Radošův, který se jmenoval Košál. Také Košálovi se líbila dcera Kazina. I odešel k ní na hrad Bílinu a stal se jejím mužem. Vypráví se, že byl rozvážným hospodářem a jeho stáda se množila jako zázrakem. Jak se rozrůstaly Košálovy polnosti, bylo zapotřebí zakládat nové osady. Tu se rozhodl, že postaví své ženě Bíle na příhodném místě nový pevný hrad a nazve jej po ní.
Vyslal proto družinu svých lidí, aby vyhledala místo. Košálova družina našla po několika dnech hledání srázný vrch, který se znamenitě hodil ke stavbě hradu. Sama příroda tu kladla nepříteli překážky. Vrátili se zpátky ke Košálovi a oznámili, co vypátrali.
Košál se hned vydal na označený vrch s dělníky a rozkázal jim, aby nahoře postavili hrad a pod ním rozlehlý dvůr. Dvoru dal jméno Třebenice, ale když chtěl hrad pojmenovat podle jména své ženy Bíly, říká se, že odmítla. Přemluvila svého muže, aby nazval hrad podle sebe – Košálov. Po letech se název hradu proměnil v Košťálov.
Stejně, jako předtím Kazi jezdívala ráda na svém koni z Kazína na Libušín a na hrad nad Vltavou, jezdívala pak Bíla ráda z hradu Bíliny na Košálov.
Bílina dnes
Bílina je raně středověké hradiště nad východním okrajem stejnojmenného města v okrese Teplice. Nachází se na protáhlé ostrožně obtékané Lukovským potokem a Syčivkou. Od roku 1958 je chráněno jako kulturní památka ČR.
Hradiště vzniklo v poslední třetině desátého století, kdy bylo centrem bílinské provincie přemyslovského státu. V roce 1040 byl jeho správcem Prkoš. Kníže Břetislav I. jej pověřil obranou severozápadu země před vojskem německého krále Jindřicha III.
Kolem 70.let 10. století nechal správce Mstiš vystavět poblíž dvorce kostel svatého Petra. Vysvěcení kostela se zúčastnil také kníže Vratislav II.
V polovině třináctého století hradiště ztrácelo význam a bylo opuštěno. V roce 1237 Bílinu získal Ojíř z Frýdberka, který pravděpodobně založil zdejší hrad.
V místech dnešního Zámeckého parku v obci Bílina, na části dlouhé ostrožny na východním okraji města, se rozkládá slovanské hradiště. Jeho plochu chránily tři příčné valy, které vymezovaly vnitřní areál a předhradí.
Vnější, dnes již téměř zničený val na východní straně, střední val se širokým příkopem a na západní straně nižší val. Z těchto stran bylo hradiště lehce přístupné a opevnění odpovídalo přirozenému tvaru terénu.
Archeologický výzkum v letech 1952 a 1961–1966 zjistil konstrukci mohutného středního valu, odkryl řadu sídlištních objektů včetně pozůstatků srubových staveb a kostrové pohřebiště, z jehož analýzy se usuzuje, že přibližný počet obyvatel hradiště činil asi 250 osob.
Archeologický výzkum ověřil získané rozbory písemných pramenů, z nich vyplývá, že Bílina byla od 10. do počátku 13. století správním střediskem tzv. bílinské provincie přemyslovského státu, jež se rozprostírala přibližně na území Lemúzů a poprvé je jmenována v historických pramenech v papežské listině z roku 993.
Skutečnost, že bílinský hrad není uveden v zakládací listině pražského biskupství z roku 973, kde jsou vyjmenovány všechny významné existující hrady, dovoluje předpokládat, že vznikl až v následujícím období.
Za Mladé vlastence
-Gabriela S.
Zdroje: Pověst: Kniha Čtení o hradech, zámcích a městech – O statečnosti a lásce,
Autor: Eduard Petiška
http://muzeum-bilina.netstranky.cz/stara-historie.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADlina_(hradi%C5%A1t%C4%9B)
3,522 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
