Reklama

Svým zrakem ostřížím, služební funkcionáře přehlížím…

AUTOR PŘÍSPĚVKU

Dle zákona má Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) za úkol zejména vyhledávat, odhalovat a prověřovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je příslušník Policie ČR, celník, příslušník Vězeňské služby, příslušník inspekce anebo zaměstnanci těchto útvarů a vyšetřovat trestné činy těchto osob, funguje podle zákona č. 341/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Tedy – GIBS má jako jediný útvar právo kontrolovat a vyhodnocovat sám sebe.

Dle ustanovení § 2 cit. zákona, odst. 3) úkolem inspekce je dále u osob uvedených v odstavcích 1 (příslušník Policie České republiky, celník, příslušník Vězeňské služby České republiky anebo příslušník inspekce) provádět zkoušku spolehlivosti.

V čem spočívá taková to zkouška spolehlivosti??

Dle tiskové zprávy GIBS z května 2015 preventivní působení zkoušek spolehlivosti spočívá zejména v předcházení protiprávního jednání u bezpečnostních sborů s vědomím, že zkouškou spolehlivosti může kdykoliv dojít k navození situace, kterou je v rámci plnění svých služebních a pracovních povinností zkoušená osoba povinna řešit. Vzhledem k tomu, že napříč společností v České republice je akcentován negativní vliv korupce, úniků a vynášení informací, nepřiměřeného násilí, nedodržování stanoveného úředního postupu apod. jsou zkoušky spolehlivosti zaměřeny především do těchto aktuálních témat v bezpečnostních sborech v působnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Inspekcí Policie České republiky a Generální inspekcí bezpečnostních sborů bylo od roku 2009 do současné doby provedeno celkem 226 zkoušek spolehlivosti a z toho byl u 26 zkoušek spolehlivosti zjištěn poznatek o protiprávním jednání.

A teď trochu reality…..

Dne 01. 02. 2017 jsem GIBS požádala o krátkodobou ochranu mé osoby ohledně mé činnosti proti služebním funkcionářům policie, kdy jako zmocněnec zastupuji desítky řadových příslušníků v případech nerovného zacházení ze služebních funkcionářů. Dne 02. 02. 2017 byla má žádost bez jakéhokoliv prověřování, zamítnuta, což od stolu při mém výslechu rozhodl zástupce vedoucí pracoviště pro Středočeský kraj plk. Ing. Peter Polončák. Důvod?? Odmítla jsem sdělit jména příslušníků, kteří mne informovali o tom, že po zveřejnění mého podání dne 01. 02. 2017 směřujícího na ředitele krajského ředitelství policie Středočeského kraje plk. JUDr. Václava Kučeru pro podezření ze spáchání trestného činu nadržování, kterého se měl dopustit tím, že nechává sloužit trestně stíhaného plk. Havránka, ačkoliv tento zcela zjevně porušuje Etický kodex Policie ČR, služební slib a zákon o služebním poměru.

Dne 24. 02. 2017 jsem své podání doplnila o seznam osob (13), které vyslovily důvodnou obavu o můj život, a to včetně příslušníků Policie ČR. Výsledek?? Vzápětí se u mě doma hned ten den objevili pracovníci GIBS (dle svých slov jeli náhodou kolem) s písemností ohledně opětovného zamítnutí poskytnutí krátkodobé ochrany mé osoby.

Na postup GIBS jsem okamžitě podala stížnost jedinému(!) kontrolnímu orgánu, a to Stálé komisi pro kontrolu činnosti GIBS při poslanecké sněmovně. Svou stížnost jsem adresovala všem členům, tedy předsedovi této komise Ing. Václavu Klučkovi, místopředsedkyním Mgr. Janě Černochové a Janě Lorencové a dalším šesti členům. Výsledek?? Dodnes bez reakce, ačkoliv jsem poslala urgenci a doplnění.

Podala jsem stížnost na postup Středočeské pobočky GIBS ohledně zamítnutí mé krátkodobé ochrany. Výsledek?? Stížnost vyhodnocena jako neoprávněná, neboť podmínku pro poskytnutí ochrany udáním jmen příslušníků, kteří mne varovali před možným protiprávním jednáním služebních funkcionářů, nelze interpretovat jako nátlak či vydírání.

Podala jsem námitku podjatosti Středočeské pobočky GIBS s tím, že žádám o vyloučení středočeské pobočky GIBS z řešení mého podání pro absolutní ztrátu důvěry. Výsledek?? Námitku podjatosti vyhodnocovala sama vedoucí Středočeské pobočky GIBS plk. JUDr. Katarina Nováková. Právní úprava zákona o GIBS mi neumožňuje vybírat si, jaký konkrétní policejní orgán či konkrétní pracoviště má moje podání šetřit.

Pokud se zamyslíme nad činností a účelem GIBS, převažují velké rozpaky. Již několik let stíhaný služební funkcionář plk. Ing. Pavel Havránek dál slouží a velí nejméně 100 policistů a je právě orgánem GIBS stíhán pro několik majetkových a úmyslných trestných činů (včetně úplatkářství a zneužití pravomoci úřední osoby). Nevadí to jeho nadřízenému řediteli Středočeské policie plk. Václavu Kučerovi, nevadí to GIBS, nevadí to policejnímu prezidentovi, ani ministrovi vnitra, ani Stálé komisi pro kontrolu činnosti GIBS při poslanecké sněmovně.

Kdo tedy může nařídit a kontrolovat činnost tohoto policejního orgánu? Jaká je kontrola ze strany Stálé komise pro kontrolu GIBS? Máme zdokumentovaný případ, kdy příslušníci GIBS získali od soudu souhlas s provedením domovní prohlídky díky předložení nekompletního spisového materiálu. V mnoha dalších případech příslušníci GIBS zasahují proti obviněným policistům nevybíravě za pomoci naprosto nepřiměřených donucovacích prostředků a ke všemu ještě dehonestujícími způsoby. Taktéž ignorace právních norem ze strany příslušníků GIBS je častým jevem. Neumožnění nahlédnutí do spisu a obstrukční jednání kolem tohoto jednoduchého úkonu nejsou ničím vyjímečným.

Oč snaživěji zasahují příslušníci GIBS proti řadovým policistům z přímého výkonu služby, o to lépe se jim daří nezasahovat proti služebním funkcionářům a potažmo proti lidem ze samotného „centra“ – z policejního prezidia. V loňském roce obdržela GIBS minimálně jeden podnět na podezření z rozsáhlého korupčního jednání pracovníků Policejního prezidia. Vše utichlo v hluku kolem „pečlivě předem připravené organizační změny“ (sloučení ÚOOZ a ÚOKFK) a hlasitých sporech politiků za pozornosti médií.
O důvěryhodnosti GIBS svědčí „kauza Vidkun“ a následné odstoupení Ivana Bílka z čela GIBS (stal se následně externím pedagogem institutu CEVRO, kde je předsedou správní rady bývalý ministr vnitra Ivan Langer, členem správní rady bývalý náměstek ministra vnitra Jaroslav Salivar). O zvláštní roli GIBS se zmiňuje i dokument České televize Televizního studia Ostrava s příznačným názvem „Kdyby mě zabili“.
Je opravdu náhoda, že nad činností GIBS bdí jakási „pseudokontrola“ ze strany Stálé komise pro kontrolu GIBS? GIBS jinak působí dojmem trumfového esa, které je z rukávu vytaženo, pokud hrozí „nebezpečí“ od policie jistému okruhu osob. Veškerá další a mediálně honosně prezentovaná činnost – stíhání řadových příslušníků bezpečnostních sborů – slouží nejspíš jako kouřová clona. Ministerstvem zveřejněné statistiky „úspěšnosti“ GIBS tomu napovídají.

K čemu nám vlastně je celý orgán GIBS, který nyní navíc dostal na svou činnost 70 milionů korun?
Není účelnější prostředky investovat do vzdělávání policistů? Do jejich profesního růstu? Do jejich motivace, aby šli příkladem ostatním a věděli, že být poctivý a jít příkladem se vyplatí?

Řadoví policisté jsou dnes (v ostrém protikladu k osobě plk. Ing. Pavla Havránka) služebními funkcionáři nemilosrdně stavěni mimo službu či rovnou propouštěni na základě rozporuplného ustanovení § 42 odst. 1 písm. d) zák. č. 361/2003 Sb. Již při schvalování zákona č. 361/2003 Sb. navrhovali poslanci vyškrtnutí citovaného paragrafu s tím, že ustanovení je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a jeho znění nenaplňuje původní záměr zákonodárce. Do současné doby tento protizákonný paragraf nikdo neřešil.

V současné době Mobbing Free Institut, z.ú., kde jsem konzultantkou, eviduje desítky takových případů – nejméně 8 příslušníků na severu Čech, nejméně 2 příslušníci v kraji Plzeňském, nejméně 3 příslušníci v kraji východočeském, nejméně 14 na Moravě, ve Středočeském nejméně 17 příslušníků.

Ryba smrdí od hlavy, a proto je třeba původce tohoto tristního stavu a nerovného zacházení hledat jednoznačně mezi služebními funkcionáři. Dle platné legislativy není přípustné, aby se aplikací zákona dehonestoval a nadřazoval druhý.

Judikatura Nejvyššího správního soudu sp. zn. 36Ad 50/2014 – 72 jasně hovoří o tom, že:
Služební funkcionář o zproštění rozhoduje v situaci informační nejistoty, tedy v době, kdy dosud není objasněno a autoritativně rozhodnuto, zda byl trestný čin či přestupek spáchán. Musí tedy dočasně poměřovat a vyvažovat mezi principem presumpce neviny a zásahem do profesní či osobní sféry příslušníka na straně jedné, a důležitým zájmem služby a jejím možným ohrožením, potažmo zájmem veřejnosti na kvalitním fungování bezpečnostního sboru na straně druhé. Posouzení těchto rizik by tedy mělo usilovat o spravedlivou rovnováhu mezi zájmy služby, občanů a příslušníka. Jako výkladová pomůcka může sloužit důležitý zájem služby, definovaný v § 201 zákona o služebním poměru jako zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru.

Základním východiskem pro takové předběžné posouzení je zejména povaha trestného činu (případně přestupku či jiného správního deliktu) a také souvislost mezi trestným činem a služebním poměrem. V úvahu lze vzít zejména to, zda jde o trestný čin nedbalostní či úmyslný; povahu a způsob spáchání trestného činu; zda je dána souvislost časová a místní; zda byl čin spáchán v souvislosti s pracovní činností, v pracovní době či na pracovišti; zda mohl ovlivnit další spolupracovníky nebo svěřené osoby; zda existuje i nadále možnost ovlivnění svědků a ohrožení průběhu vyšetřování, pokud by příslušník i nadále zůstal ve službě, ale např. i vnější vlivy jako mediální pozornost a zveřejnění informace o trestním stíhání či jiném vedeném řízení.

Ze statistiky GIBS z let 2012 – 2015 vyplývá, že pouze v 35% případů došlo k odsuzujícímu rozsudku (o pravomocném rozsudku se nepíše) a v 16% došlo k jinému pravomocnému rozhodnutí o vině osoby. Korelace hodností od podporučíka výše k hodnostem nižším je jednoznačně ve prospěch nižších hodností (početně). Nižší hodnosti jsou zkrátka více vidět na ulici v přímém výkonu. A protože zpravidla nejednají dle hesla – kdo nic nedělá, nic nezkazí –  dochází k pochybením.

Je otázkou, zda v těchto případech není snaha GIBS vedena záměrem – obhájit svou existenci ve stylu – čím více, tím lépe – bez ohledu na výsledek rozhodnutí soudu. O mnohém napovídá používání nevybíravých praktik samotnými příslušníky GIBS a jejich beztrestnost a nepřezkoumatelnost.
Zde se nejvíce ukazuje absence kontrolního mechanismu. Stálá komise pro kontrolu GIBS vychází zejména z výroční zprávy. Vzhledem k pracovnímu vytížení poslanců nelze mít za to, že tento institut je efektivní. Není. A protože si kapři sami rybník nevypustí, ani vnitřní kontrolní mechanismy GIBS nepůsobí efektivně.
Nedobré je i personální složení GIBS (v některých případech tam přešli policisté, kteří neměli výsledky v přímém výkonu služby), existuje velká provázanost, klientelismus a osobní vazby některých příslušníků GIBS na příslušníky bezpečnostních sborů. Obrazně řečeno, GIBS je dnes „stát ve státě“ a v žádném případě nepůsobí navenek nestranně. Je otázkou, zda existence tohoto sboru není pro daňového poplatníka dnes příliš velký luxus a zda by ušetřené prostředky nebylo vhodnější investovat do podpory morálního profilu příslušníků bezpečnostních sborů a k jejich motivaci být čestnými a vzornými příslušníky, kteří by se nemuseli bát podívat kterémukoliv daňovému poplatníkovi zpříma do očí.

 2,695 zobrazení celkem,  2 zobrazení dnes

Sdílet příspěvek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Mohlo by vás zajímat