Dne 22. 2 .2017 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky začala projednávat v prvém čtení novelu zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Diskuze se účastnili aktivně pouze poslanci Zdeněk Ondráček a Jana Černochová. S poznámkou k zastropování výše výluhových příspěvků vystoupil Jiří Štětina. Zpravodaj pro prvé čtení byl Stanislav Huml a na vše dohlížel ministr vnitra ČR Milan Chovanec.
Je tato novela nutná a co řeší? Stěžejním tématem je „zrušení“ 150 hodin. Dále jsou to náborový příspěvek, rychlejší „postup“ příslušníků v nižších tarifních třídách, zkrácení zkušební doby na 6 měsíců, zavedení příplatku za svátky a další technické „drobnosti“.
Od novely je očekávána personální stabilizace bezpečnostních sborů, zvýšený zájem o státní službu v bezpečnostních sborech a potažmo pozitivní dopad na bezpečnost státu.
Tolik stručně z důvodové zprávy a návrhu.
Odpovědnost za současný neutěšený stav nesou služební funkcionáři, kteří prakticky od doby účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. soustavně zneužívali ustanovení § 54 odst. 1 (150 hodin). Výsledkem byly soudní spory, které policie prohrála. Ani to však neznamenalo konec zneužívání tohoto ustanovení a leckde v tom služební funkcionáře pokračují dodnes.
Je tristní, že u „firmy“, která má dohlížet na dodržování zákonnosti, se stalo běžnou normou nerespektování zákonných ustanovení!
Ve jménu osobního prospěchu se neštítili služební funkcionáři v nejvyšších manažerských pozicích zneužívat svého postavení a udělováním nestandardních a nepřiměřeně vysokých odměn si navyšovali služební příjmy, aby poté odcházeli od policie do dalších státních služeb s extrémně vysokým výsluhovým příspěvkem (Gabriel Berži, Jiří Houba a další). Tím poškodili dobré jméno bezpečnostního sboru v očích veřejnosti, neboť jejich neúměrně vysoké výsluhové příspěvky se staly zájmem pozornosti médií.
Řadoví příslušníci bezpečnostních sborů byli a jsou služebními funkcionáři nemilosrdně propouštěni na základě sporného (leč stále platného) § 42 odst. 1 písm. d) zák. č. 361/2003 Sb., aniž by byla ctěna presumpce neviny! Takto byly propuštěny desítky řadových příslušníků bezpečnostního sboru. Naproti tomu u služebních funkcionářů je standardem zcela jiný přístup a tito dále slouží, ač je jim sděleno obvinění. Nejkřiklavějším případem je zřejmě plk. Ing. Mgr. Pavel Havránek z KŘP Středočeského kraje, který slouží několik let, ač je podezřelý z úmyslných trestných činů. Dle statistiky zpracované personálním odborem policejního prezídia je ze sta příslušníků bezpečnostních sborů dle ustanovení § 42/1d cit. zákona propuštěn pouze 1 služební funkcionář oproti 99 řadovým příslušníkům, což evokuje domněnku nerovného zacházení, které je v bezpečnostním sboru nepřípustné a zákonem postižitelné. O porušení Etického kodexu nemluvě.
Další oblastí jsou výstrojní náležitosti policistů, ochranné pomůcky a balistická ochrana. Na tomto poli dominuje nekvalita a vysoké nákupní ceny. Je zjevný nevýhodný poměr cena/výkon a to v neprospěch bezpečnostního sboru. Není zajištěna plynulost dodávek výstrojních součástek a neuplyne snad jediný rok, kdy by bezpečnostní sbor nemusel řešit problémy na tomto úseku.
Samostatnou kapitolou je balistická ochrana příslušníků bezpečnostního sboru. Za laxnost a neschopnost odpovědných pracovníků zaplatilo bohužel několik řadových policistů cenu nejvyšší. Přestože se jedná o problém, který se táhne mnoho let, dosud nebylo dosaženo nápravy. Přetrvává naprosto nevyhovující stav, který potvrzuje loňské odstoupení Policejního prezidia od smlouvy se společností Argun na dodávku balistických vest v hodnotě převyšující deset milionů korun! Ani toto fatální selhání nevedlo k nápravě a k radikálnímu personálnímu zásahu na Odboru veřejných zakázek Policejního prezidia ČR!
Neutěšená je situace v oblasti péče o příslušníky ve smyslu ustanovení zákona č. 361/2003 Sb. Za primární příčinu tohoto tristního stavu lze považovat absenci interního aktu řízení policejního prezidenta podle NMV č. 56/2011, který má řešit proces hodnocení rizik – tedy zřízení odborného pracoviště. Tato povinnost je přitom policejnímu prezidentovi uložena článkem 21 citovaného NMV, který má řešit proces hodnocení rizik, jak ukládá zákon.
Za 6 let se policie nedokázala vypořádat po právní a organizační stránce se zmiňovaným NMV. Toto dokonale ilustruje „péči“ o řadové příslušníky policie na úseku BOZP.
Standardním se stalo nerovné zacházení s příslušníky a bossing ze strany služebních funkcionářů. Mladí a nově nastoupivší, ale i dlouhodobě sloužící příslušníci bezpečnostních sborů snadno podléhají tomuto jednání, které v drtivé většině případů s postupným odevzdáním se a sebezapřením snášejí. Domníváme se, že hlavním důvodem tohoto stavu byl masivní odchod policistů v roce 2007, nazývaný „vytažení generačního špuntu“ následkem účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., který znamenal masivní odchod zkušených policistů. Vzniklý problém s personální obměnou pak musel být akutně řešen zejména nepřipravenými příslušníky. Na manažerských pozicích povětšinou nejsou schopní funkcionáři a tak své manažerské nekvality přebíjí arogancí moci, ohýbáním a nerespektováním zákonných norem a interních aktů řízení, na úkor svých podřízených.
Na základě těchto skutečností byl ve druhé polovině roku 2016 naším institutem proveden orientační dotazníkový výzkum v rámci Policie ČR. Dotazníky zpracované ve spolupráci se sociologem a policejními odborníky s kompetencemi dané problematiky, byly rozeslány napříč celou republikou a policejními odděleními, mezi policisty různých zařazení a tarifních tříd. Výsledky byly poté metodicky zpracovány. Bylo zjištěno, že současný stav pracovního prostředí u Policie ČR je tristní a víc než alarmující. Policie v současnosti není zdravý organismus. Celková obsáhlá a podrobná expertíza je připravená k předložení.
Dotazníkovým šetřením byla zjištěna rozsáhlá vztahová patologie na pracovištích, nepřátelské prostředí a další negativní aspekty, které jednoznačně nevedou k uspokojivým pracovním výsledkům příslušníků. Naopak, vedou k odchodům do „civilu“ či jiným obranným prvkům, jako je opakovaná pracovní neschopnost. Z našich zkušeností a praxe víme, že zejména v bezpečnostních sborech nejsou dostatečné nástroje jak pro odhalení vztahové patologie, tak pro její expertní řešení. Krizová intervence je mnohdy nezbytná a při správné aplikaci je i účinným prostředkem, který může zamezit fluktuaci zaměstnanců. Udržení kvalitních zaměstnanců by mělo být krédem nejen každé dobře prosperující firmy, ale zejména Policie ČR, neboť kdo si zaslouží větší péči, než ten, kdo přísahal pro tuto vlast položit život. Preventivní a eliminační opatření jsou účinnými prostředky pro zdravé a férové pracovní prostředí.
Mobbing Free Institut, z.ú., poskytuje komplexní servis týkající se problematiky vztahové patologie, metodik a řešení krizové intervence, které je možné ve spolupráci a otevřené komunikaci v rámci policie aplikovat.
Zacházení s příslušníky je důsledkem tragické personální politiky v rámci bezpečnostního sboru, kdy prvotním předpokladem pro výkon vedoucí funkce je vysokoškolský titul. Osobnostní předpoklady a praxe jsou díky současnému znění zákona č. 361/2003 Sb. potlačeny, stejně tak jako emoční inteligence, lidskost a osobitý přístup. Do očí bijící je absence adekvátního a kvalitního manažerského vzdělávání (řeší se velice pomalu), zpětná vazba ze strany podřízených získaná například anonymním dotazníkovým šetřením (k tomu se přistupuje až v závažných případech) a úzkostlivé lpění na zastaralých ukazatelích „kvality práce“, dále nepodpora tmelení kolektivu, naopak podpora nekolegiálního chování za pomoci syndromu strachu.
Je zarážející, že za deset let od nabytí účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. nebyl policejní management schopen vypracovat a uvést do praxe měřítka a kritéria hodnocení práce příslušníků bezpečnostního sboru, která by odpovídala 21. století. Namísto toho policie stále pracuje s dávno překonanými a snadno manipulovatelnými statistikami. Na nižších úrovních je základem hodnocení tzv.“čárkový systém“, který oficiálně neexistuje, ale reálně jej služební funkcionáři standardně používají zejména u příslušníků v přímém výkonu.
Skutečnost, že pozice ředitele krajského ředitelství nepodléhá hodnocení, mluví za vše. Toto uzákoněné ustanovení v zák. č. 361/2003 Sb. jen podtrhuje „nadřazenost“ této funkce, která je hierarchicky nejvýše, má personální pravomoc a svými rozhodnutími mnohdy protizákonnými, ovlivňuje a řídí životy svých podřízených, mnohdy s fatálními následky. Odpovědnost i za tohoto funkcionáře ovšem má bezpečnostní sbor a při sporech je podřízený vždy v nevýhodě, proti molochu zvaném Policie ČR. Lze konstatovat, že v současné době je možné slovní spojení ředitel krajského ředitelství úspěšně nahradit synonymy například gubernátor, imperátor, panovník, generální tajemník – zkrátka téměř vše, kde se skrývají prvky absolutistické moci. Současný systém moci je umocněn „kolečky“, kdy jednou za čas dojde k „rotaci“ krajských ředitelů a tím ke zbavení se i posledních fragmentů odpovědnosti.
Jaká má řadový příslušník bezpečnostního sboru práva? Rozhodně nepřevyšují povinnosti. Zásadní nedostatečnost spočívá v „nemožnosti“ podat stížnost na jakékoliv jednání uvnitř policie. Veškeré podněty, byť nazvané „stížnost“ jsou považovány jako podnět k obecné kontrole dle Nařízení ministerstva vnitra č. 55/2013, o obecné kontrole a supervizní činnosti, tedy oznamovatel podal podnět, ale tím jeho role končí, není účastníkem řízení, na rozdíl od toho, na koho si stěžoval. Science fiction?? Kdepak, realita u Policie ČR XXI. století.
Vrcholem pomyslné pyramidy je finanční ohodnocení příslušníků bezpečnostních sborů. I zde sehrál negativní úlohu policejní management, který dlouhá léta přihlížel jak „osekávání“ příjmů (snížení základních tarifů od roku 2011), tak jejich postupnému „navyšování“ v posledních třech letech. Že o navyšování nešlo, je známo i poslednímu příslušníkovi. Bezradnost TOP managementu ilustrují kroky kolem navrhovaných změn v zákoně č. 361/2003 Sb. Místo systémové změny k lepšímu se řeší v podstatě pouze „kosmetické“ úpravy, které neřeší podstatu problému, jenž se rok od roku stává větším a obtížněji řešitelným. Občasné procentuální navýšení základních tarifů stále více rozevírá nůžky v příjmech mezi posledním řadovým příslušníkem a nejvyšším funkcionářem. I zde je prostor pro revizi a úpravu stupnice základních tarifů i způsobu jejich navyšování.
Loňský rok stál policejní vrcholné představitele spoustu sil, které věnovali pečlivé přípravě „reorganizace“ – sloučení dvou útvarů – ÚOOZ a ÚOKFK. Ve stínu této „organizační změny“ pak zůstala stranou situace v personální oblasti. Bez povšimnutí zůstalo skokové platové zvýhodnění příslušníků nově vzniklé NCOZ. Policie nemá v současné době mnoho možností, jak zájemcům o tuto práci nabídnout platové podmínky, které by působily motivačně a současně obsahovaly prvky loajality. Naopak se množí nejrůznější ataky jak na jednotlivé příslušníky, tak na policii jako celek. Nabízí se otázka, zda má vůbec tento stát , potažmo jeho čelní představitelé, zájem o sebevědomý a dobře fungující bezpečnostní sbor.
Tento výčet není zdaleka konečný, představuje pouze pár nejvykřičenějších stránek z „knihy hříchů“ policejních funkcionářů. Je smutné, že až Nejvyšší správní soud zabránil služebním funkcionářům svévolně odebírat příslušníkům osobní příplatek. K vypořádání křivd spáchaných předtím však nedošlo. Arogance moci v přímém přenosu.
Ani policejní ombudsmanka nedokázala za několik let své činnosti vybudovat most mezi „zámkem a podzámčím“, ačkoliv poukazovala a upozorňovala na porušování listiny základních práv a svobod, nesprávný nebo nezákonný postup služebních funkcionářů v souvislosti s propuštěním příslušníků dle § 42/1j) z.č.361/2003 Sb.- osobnostní způsobilost.
Porušování § 77 odst.1 z.č.361/2003 Sb.- jeden z největších problémů v oblasti ochrany práv a oprávněných zájmů příslušníků PČR (př. účelové záznamy o negativních událostech, služební hodnocení aj.) účelové zneužívání, kdy je zřejmá jednoznačná zaujatost služebního funkcionáře vůči konkrétnímu příslušníkovi či zaměstnanci s cílem způsobit mu uvedeným způsobem újmu, dále klientelismus vzájemné přátelské a osobní vazby mezi klíčovými funkcionáři na všech stupních řízení, podmínky ve službě, ozdravné pobyty, služební volno, využití GPS vysílačů či kamer ve sl. vozidlech, proti hlídce nikoliv na její ochranu, čárkový systém, platové náležitosti, plánování služeb, kázeňská řízení.
Největší problém, na který je poukazováno ze strany ombudsmanky ale i z naší – podmínky ve službě, šikana a bossing včetně nerovného zacházení, osobnostní způsobilost, klientelismus, špatná komunikace. Nakonec byla její činnost ke dni 31. 12. 2016 rozhodnutím ministra vnitra ukončena. Úvod roku 2017 tak pro příslušníky bezpečnostních sborů znamenal další překážku při prosazování jejich zákonných práv a dovolání se spravedlnosti.
Je velkou neznámou, jaký bude osud novely zákona č. 361/2003 Sb. a je další neznámou, co bude případná novela znamenat pro policejní praxi. Z dosavadních zkušeností lze pouze konstatovat, že nedokonalostí v zákoně č. 361/203 Sb. je mnohem více, než by bylo zdrávo. O „pozornosti“ ze strany poslanců svědčí počet diskutujících, na který stačí prsty jedné ruky. V každodenní praxi bude zřejmě pokračovat svévolný vklad práva i jeho pochybná aplikace prostřednictvím služebních funkcionářů. Policie tak bude s největší pravděpodobností pokračovat po spirálovité trajektorii, která se zrychluje a na konci čeká nejspíš Velký třesk.
30,948 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
