A zase další, co si tehdy tak náramně rozuměli. Dovolíme si převzít velmi přehledný a mnoho poukazující článek od sousedů. Není to úplné, ale to by bylo na několik knih hodně tlustých….. pozn. redakce
Českou mediální hvězdou se v nedávném období stala ombudsmanka Anna Šabatová, když se odvolala v nepravomocném rozsudku v kauze hidžáb. Nejprve ale zaujala návrhem, aby zdravotní pojišťovny dostaly k dispozici zdravotní údaje o všech členech rodiny svého pojištěnce, poté rozhodnutím, že muslimské dívky na českých školách nesmějí být omezovány ve svém právu nosit tradiční islámský šátek…
Kde se v ní vzalo pomatení mysli? Za vše může její manžel Petr Uhl, který neuhnul a svatba se uskutečnila v roce 1974… Za vším ale hledej rovněž jejího otce; Jaroslav Šabata byl po komunistickém převratu v únoru 1948 na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat. V 50. letech přednášel na katedře marxismu-leninismu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně.
Poté byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech minulého století byl jako funkcionář KSČ stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka jihomoravského Krajského výboru KSČ. Na post vedoucího krajského tajemníka KV KSČ ho zvolila konference v červenci 1968. V Jihomoravském kraji tehdy výrazně zesílila podpora pro projekt československého spolkového státu, složeného ze tří zemí/republik (Čechy, Morava + Slezsko a Slovensko).
V srpnu 1968 ho Vysočanský sjezd KSČ bezprostředně po okupaci zvolil i za člena ÚV KSČ. O rok později byl zbaven všech funkcí a nastoupil jako betonář, později skladový dělník. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Poté se stal jedním z vedoucích představitelů opozice, za což byl pronásledován a dvakrát vězněn. Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná Komunisté v opozici. Byl zatčen 20. listopadu 1971 a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976. Podepsal Chartu 77, později byl jejím mluvčím…
Jak blízké jsou myšlenkové pochody Jaroslava Šabaty a Petra Uhla, člena Hnutí revoluční mládeže byla neformální skupinka mladých komunistů a ultralevicových sympatizantů působících v Československa na konci 60. let 20. století. Hnutí se inspirovalo metodami západních levicových radikálů a jeho programem byla eliminace byrokratického systému, nastolení samosprávné demokracie a zrušení států. Překládali Trockého a diskutovali nad Zrazenou revolucí. Hnutí vzniklo 2. prosince 1968 a vzhledem ke svému radikálně levicovému charakteru stálo v opozici vůči tehdejšímu režimu. V březnu 1971 pak bylo odsouzeno 16 lidí za podvracení republiky… Mezi odsouzenými byla i Petruška Šustrová a Petr Uhl, který se stal v lednu 1977 členem Charty 77… http://www.rukojmi.cz/clanky/domaci-politika/3161-kult-osobnost-omyl-vaclav-havel-byl-skromny-clovek-hlavou-statu-se-stal-na-prani-ceskeho-lidu-jez-ho-primel-aby-na-hrade-vytrval-tri-volebni-obdobi-byt-hned-po-tom-prvnim-chtel-byt-dramatikem
Je zde však nečekaná a falešná zápletka tzv. charistických antikomunistů; bývalí reformní komunisté totiž tvořili významnou základnu Charty 77 – z původního počtu 241 podpisů bylo exkomunistů asi 150. Tedy těch, kdož z prospěchářství nastoupili do vlaku, o němž netušili, že skončí na slepé koleji. Přestože už se mnozí necítili být „reformními komunisty“, část z nich, například Jiří Hájek či Jaroslav Šabata, viděla v Chartě platformu, která měla chuť dál oživovat úsilí o „dovršení cílů socialismu“.
„Největší část Charty projevuje zdravou tendenci po jednotě. A nejedná se při tom o nějaké pragmatické a taktické úsilí konkrétní spolupráce, ale o skutečné hnutí za novou politickou formaci. Měla by to být nová demokratická levice s jasnou socialistickou alternativou,“ prohlásil Jaroslav Šabata v roce 1978 v rozhovoru pro rakouský časopis Extrablatt.
Celá ta slavná Charta se zkrátka ocitla v zajetí schizofrenie: Stáli proti komunismu, ale i v Chartě 77 byla přesto levice… V původním seznamu členů Charty 77 tak nalezneme i vyloučené komunisty, kteří reformnímu komunismu stále dávali naději – byl to především Zdeněk Mlynář, který hledal inspiraci pro skomírající československý reformní komunismus v západoevropském eurokomunistickém hnutí. Mlynář se snažil nabídnout novou vizi pro fungování eurokomunistických stran obohacením o zkušenosti pražského jara a „vést programovou diskusi o koncepcích demokratického socialismu“. České námluvy s eurokomunismem ovšem zůstaly na okraji chartistických debat a mezi ostatními chartisty vyvolávaly spíše nedůvěru.
Svébytným pokusem o radikálně levicovou interpretaci Charty 77 představovala koncepce Petra Uhla, který popsal alternativní společenství Charty jako „revoluční avantgardu“. Chápal ji v duchu trockistické tradice jako na státu nezávislé uskupení, které bude iniciovat spojování podobných skupin v domácím i mezinárodním měřítku, a podněcovat tak boj za lidská práva, a tím i nový revoluční proces, který odstraní „byrokratickou diktaturu“.
Mimo to byl Uhl spolu s Jaroslavem Sukem autorem knihy Program společenské samosprávy (1982). Text byl pokusem o rozpracování politické koncepce, která byla založena na politické a ekonomické samosprávě. Jednalo se pravděpodobně o jediný ucelený návrh alternativního společenského uspořádání, který levicová část české demokratické opozice nabídla. Počet antinormalizačních marxistických myslitelů se ovšem v Chartě postupem času snižoval. V 80. letech mezi aktivní marxisty patřili například slovenský filozof Miroslav Kusý či již zmiňovaný Jaroslav Šabata…
Petr Uhl maturoval na jedenáctileté střední škole a roce 1963 promoval na ČVUT jako strojní inženýr. Poté pracoval jako technik, patentový úředník a od roku 1966 coby učitel na stavební průmyslové škole. V období Pražského jara působil v levicovém Hnutí revoluční mládeže. Za své aktivity v během pražského jara byl v roce 1969 na čtyři roky uvězněn. Následně se oženil s Annou Šabatovou. Po roce 1977 byl propuštěn ze zaměstnání a v roce 1979 odsouzen na pět let do vězení. Po propuštění od roku 1984 do roku 1989 pracoval jako strojník a topič. Dále se angažoval v disentu, vydával Informace o Chartě 77.
Jeho extrémistický způsob života pokračoval a jak uvádí rovněž Wikipedie, během sametové revoluce coby redaktor Východoevropské informační agentury rozšířil formou telefonátu do rádia Svobodná Evropa informaci. že během zásahu proti demonstraci konané dne 17. listopadu na Národní třídě byl zabit student Martin Šmíd. Tuto nepravdivou zprávu se dozvěděl přes prostředníky od Drahomíry Dražské, která si ji nejspíše sama vymyslela. Ačkoliv na fámu ihned zareagovaly československé oficiální sdělovací prostředky a přinesly rozhovor s údajně mrtvým studentem Šmídem, vzbudila ve společnosti velké rozhořčení a přispěla k pádu KSČ.
Důvěryhodnost zprávy o Šmídově smrti měl potvrdit fakt, že na místě demonstrace zůstal ležet na zemi agent StB Ludvík Zífčák Několik týdnů po zásahu na Národní přišel Zifčák s tím, že na Národní simuloval mrtvolu a že celý zásah na Národní třídě byl součástí spiknutí, které mělo diskreditovat vedení KSČ a umožnit cestu k moci jiné skupině v rámci komunistické strany. Závěrečná zpráva vyšetřovací komise FS k událostem 17. listopadu v bodu III. 6 ovšem uvádí:
„Zásadní skutečností, vyvracející Zifčákovo tvrzení, že jeho úlohou na Národní třídě bylo předstírat vážné zranění účastníka demonstrace, je jeho jednání v době po zásahu a následujících dnech.“ Komise za nejpravděpodobnější možnost označila to, že Zifčák byl mezi demonstranty přítomen jako příslušník StB, byl při zákroku zraněn a „v důsledku psychického i fyzického vypětí omdlel“.
Petr Uhl se za rozšíření fámy omluvil na veřejném shromáždění občanů na Letenské pláni. Úloha Dražské, Uhla, Zifčáka a dalších osob na rozšíření dezinformace vedla k vytváření spikleneckých teorií o tom, že listopadový převrat byl předem naplánován a organizován. Ani jedna z „poslaneckých vyšetřovacích komisí okolnosti vzniku fámy neobjasnila“.
Inu, nevěříte, že pád KSČ byl sametově domluven? Ani navzdory faktu, že z původního počtu 241 podpisů Charty 77 bylo exkomunistů asi 150 a premiérem Havlovy vlády se stal komunista Čalfa…?
PS: Petr Uhl měl v Evropě své předchůdce; Joschka Fischer je syn švábských Němců vyhnaných z Maďarska. Koncem šedesátých let stal členem extrémní levice a účastníkem bojovných antiamerických demonstrací a pouličních bitek s policií. Podle britského listu The Times dokonce půjčil své auto známému teroristovi levicově extremistických Rudých brigád. (Byl letech 1998 až 2005 německým ministrem zahraničí a vicepremiérem ve vládách Gerharda Schrödera. Po dlouhá léta byl vedoucí postavou německé strany Zelených a nejpopulárnějším německým politikem…)
Bývalý šéf Evropské komise José Barroso byl jako mladík maoistou. Stal se hvězdou marx-leninistické studentské federace, dorostenecké líhně portugalských komunistů, kritizoval „anti-proletářské“ zásahy tehdejší vlády a odsuzoval je jako „důkaz krize buržoazního vzdělávacího systému“. A vyzdvihoval požadavky studentů, protože vznikly v rámci „revoluční struktury“. Následně byl zvolen předsedou strany PCTP-MRPP, což je označení Portugalské komunistické strany pracujících – reorganizující hnutí strany proletariátu. V prosinci 1980 se držel “českého vzorce” a vstoupil do Partido Social Democrata, tedy do Portugalské sociální demokracie.
Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereaddetail-knihy/izraelske-svatozář
2,043 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
