Reklama

Novodobá otroctví 7 – Když je nám 15 …

AUTOR PŘÍSPĚVKU

 

“ Rozdíl mezi občanským nevolnictvím a svobodou je v tom, že v prvém případě nesmím nebo si netroufnu odejít z týhle špatně vymalovaný kavárny, v druhém případě odejdu s krátkou větou .. „“Tady ale špatně hrajou““ .. “

Vydáno samizdatem v roce 2003 – Novodobá otroctví
Kapitola 7

Když je nám 15 …


 

– Projde nevědomé dětství a jak to pokračuje asi známe všichni. Dospějeme do věku 15 roků a stát si nás, opět bez ptaní, začlení do škatulky a slavnostně nám vnutí občanský průkaz. Plná práva nám sice ještě nedá, ale už jsme „tam“. Tedy poněkud předčasně, ještě než jste právně způsobilí plnoletostí, si Vás stát již předem pojistí a ocejchuje.

– Blíží se konec hájení a občanské výchovy, stát si nás připravil k našemu celoživotnímu údělu. Hlavním údělem je být občanem, splnit si své občanské povinnosti, zejména být produktivní k odevzdání daní a dodržovat pravidla, která nám do života stát uchystal. Potřebuje-li nás použít stát na něco dalšího, uplatní na to jiné právní normy a pravidla, která jsme také povinni poslouchat. Jinak nás stát potrestá.

– Plánují s námi, započítají nás jako ovečku do stáda a samozřejmě kalkulují, učí nás žít a myslet podle jejich systému. Hádejte v čí prospěch, váš či jejich, co myslíte?

– Když se ohlédne některý čtenář zpět svým životem, asi uvidí obraz věčně udřeného a lopotícího človíčka v boji o své ekonomické přežití. Asi zjistí, že má život téměř za sebou, kde nic, tu nic, nebo něco málo, za cenu neúměrného úsilí a přesto se nedostal dál, než skoro nikam.

– Může konstatovat, že dopadl ještě dobře, mnozí dopadli daleko a daleko hůř. Úspěšnější jedinci toho bez obezliček a triků nedosáhli, neb jim to stát bez těch „obezliček“ nedovolil. Úspěch a tvorba je dovolena jenom v mezích zákona, tedy v mezích státu. Tedy v mezích omezení vaší svobody. Prostě, koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

– Pokud byste snad náhodou chtěli ve svém patnáctém roce říci, že občanství nechcete, že s nimi v tom vlaku nechcete cestovat životem, jednak vám to nedovolí, neb nejste právně způsobilí a i kdyby to šlo, asi by Vám byl život zcela nerovně komplikován a to do takové míry, že by vám byla odebrána práva na spoustu lidských požitků, práv a svobod, že byste se nestačili divit.

– Pokud toto není skrytá forma donucení, pak je to tedy co? Argumentovat, že člověk musí býti občanem (tedy nucené nevolnictví) neobstojí, protože takový argument svědčí o nedostatku samostatného zdravého rozumu, svědčí o absenci intelektu a deformaci do stavu přirozeného pudu podřízenosti. Konec konců nevolnictví (nucené občanství) je dokumenty OSN výslovně zakázáno.

– Není potom rozdílu, narodil-li se člověk nuceně nevolníkem či nuceně občanem, v obou případech zbaven samostatné a svobodné vůle. Jak jsme již řekli, musí se akorát …víte co … a to se taky nemusí, pokud se člověk nebojí, že si nadělá do gatí.

– Prostě a jasně, stát nemá právo a nesmí diktovat žádné povinné občanství, to je a musí být svobodná vůle člověka a do toho, čím bude člověk, když nebude občanem státu, tomu státu ale naprosto vůbec …. nic není … a co budete, když nebudete občanem …. je zase a jen a jen … vaše věc … .

A když Vám to někdo nechce dovolit, dělá si tím z vás otroka.

 

 

pokračování … “ Když je nám 18 …… “

Jindra Tichý st. |2003|2017|práva vyhrazena|

 1,643 zobrazení celkem,  1 zobrazení dnes

Sdílet příspěvek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Mohlo by vás zajímat

BLOGY AUTORŮ

Tradice, opice?

Když je teda ten Mikuláš, zítra. Marně očekávám nějaké ty

 7,802 zobrazení celkem,  1,294 zobrazení dnes

Číst více »