“ Vše, co kdy lidstvo vymyslelo, dokázalo použít proti sobě navzájem. Myslíte, že s globalizací je to jinak ? „.
Vydáno samizdatem v roce 2003 – Novodobá otroctví
Kapitola 5
Lidská práva a svobody….
– Lidská práva a svobody jako taková vznikají s existencí člověka už od narození a v něčem ještě před narozením. Říkejme jim lidská práva obecně.
– Člověk jako rozumově uvažující bytost, ačkoliv tolik ptákovin, co vymyslel člověk ještě nikdy nikdo nevymyslel, vytváří svým rozumem vztahy a součástí těchto vztahů jsou práva. Každé právo má dvě strany mince. Na straně jedné se právo uplatňuje a na straně druhé také vzniká za ně odpovědnost.
– Je to přímo spojené s individualitou a osobností každého člověka a osoby. Osoby nejen ve smyslu fyzické, ale i právnické či sdružené. Rozsáhlé definování lidských práv vytvořila Organizace spojených národů a většina světových států se k nim přihlásila a ratifikovala je. Najdete je v dokumentech OSN Základní údaje Organizace spojených národů.
– Práva člověka nevznikají tím, že je někdo zformuluje a napíše, ale jsou absolutní a přirozená, jako to narození nemluvněte. Se svými právy se rodíme a nelze je nikomu upírat. Kdokoliv je někomu upře, odebere či potlačí, páchá jednání směřující k potlačení lidských práv a svobod a to je nepřípustné.
– Tato práva jsou ale v syrovém a nedefinovaném stavu, za to jsou však absolutní.
Snad nejlépe to přiblížit srovnáním, že možnost svobodného uplatnění vůle člověka slovem „chci„ je projev svobodné vůle a slovem “musím“ je, že nemohu projevit svobodnou vůli, ale musím se podřídit něčemu jinému, tomu, co potlačilo mé právo na “chci” či “nechci“. Tedy člověka někdo nebo něco nutí, aby konal to co nechce, což je projev určité reálné síly, moci nebo násilí. Prostě projev donucení a vydírání.
– Mezinárodní lidská práva a svobody byla již před velmi dlouhou dobou v rámci Organizace spojených národů zakotvena v Definicích lidských práv a v ostatních dokumentech OSN. Definice OSN jsou samozřejmě pokusem přesněji vyjádřit lidská práva v co nejširším měřítku. Sama OSN a tvůrci definic připouští, že jejich definice samy o sobě omezují obecná lidská práva, protože nelze písemně slovem zadokumentovat a definovat vše u něčeho tak absolutně neomezeného jak lidská práva jsou. OSN se však pokusilo o co nejširší zakotvení.
– Definice lidských práv a svobod, stejně jako ostatní dokumenty OSN byly schváleny, podepsány spoustou světových států a mocností, což znamená, že se zavázaly se jimi řídit a přijaly je jako součást svých právních řádů. Jsou tedy postaveny na roveň zákonům států a v České republice v ustanovení § 10 Ústavního zákona č.1 Ústavy jsou dokonce v případě rozporů k našim domácím zákonům nadřazena, což málokdo ví.
– Náš stát to sice přijal, ale jakoby náhodou státní moc a úředníci to zcela s přehledem ignorují a postupují si naprosto po svém v mnoha a mnoha případech.
Pramálo je zajímá namáhat si hlavičku, zda svým úřednickým postupem po těchto normách nešlapou. Pošlapání znění mezinárodních lidských práv, které je součástí českého právního řádu, je rovno pošlapání jakéhokoliv jiného zákona a je postižitelné jako zneužití pravomoci veřejného činitele. Ukažte mi však, kdy a kde v tomto státě by se nějaký úředník za porušení znění dokumentů OSN jako součásti českého právního řádu a ustanovení § 10 ústavy z takového činu zodpovídal.
– Pokuste se podat trestní oznámení na úředníka pro porušení definice lidských práv a budou si myslet, že jste se zbláznili. Asi takový je přístup státní moci k státním závazkům a Ústavě České republiky. Spíše to připomíná situaci, kdy se úředník bije v prsa a řve „kdo je víc, než já ?„
– Skutečně je potřebné se nad tím zamyslet. Platí, že Vám nikdo dobrovolně nic nedá, natož aby Vám přiznal práva. Jsme příliš pacifikováni jinou mocí, až jsme zapomněli bránit si své zájmy a to už od kolébky.
– Práva fyzického osoby, člověka, jsou první. Práva právnické osoby jsou až druhořadá, protože právnickou osobu vytvořil člověk. Pokud existuje nějaké zdůvodňování, které povyšuje práva právnické osoby nad práva člověka, je to akt potlačení lidských práv z pozice zneužití moci a síly, člověkem mu svěřené. Samozřejmě nemluvíme o kriminálních činech atd.
– Stát člověka zastupuje a jako zástupce nemůže člověku, svému pánovi, poroučet. Stát je pouze právnická osoba a prostředí, které se ale může lidem vymknout z kontroly prostřednictvím jiných lidí, kteří z potlačení práv občanů mohou mít neoprávněný osobní užitek.
– A tak tu máme práva občanská, poněkud omezená a která jsou tak trošku, spíše tak trošku více, zneužita proti nám.
pokračování … “ Kapitola 6 – Když se narodíme …“
Jindra Tichý st. |2003|2017|práva vyhrazena|
1,982 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
