“ Tento stát je rozehraná falešná hra. V této hře však nejsme hráči, ale ubrus, politý a zaprášený od popela. Čistoty dojdeme, až budou lidé odhodláni si uklidit svinčík i s hráči, co ho dělají. “
Vydáno samizdatem v roce 2003 – Novodobá otroctví
Kapitola 4
Občanské nevolnictví aneb jak to je….
– Současný stav poukazuje, že situace je poněkud jiná, než občanský stát. V zákonech od ústavy počínaje, konče poslední vyhláškou, je poněkud chaos. Přesto, že je v nich spousta původních vztahů a pojmů našeho původního občanského a národního státu, práv a svobod, většina zákonů a předpisů je již okleštěna nebo deformována. Další spousty zákonů, naprosto zbytečných a občany nechtěných, jsou do právního řádu vypáleny jako cejch.
– Zákony, v samotných podstatách a důvodech své existence, jsou natolik rozplizlé, že si vzájemně odporují. Pod kdejakou záminkou se v zákonech neustále více a častěji uvádí, co je povinen občan státu v takzvaném obecném zájmu. Samozřejmě s postihy a tresty, pokud povinnost občan nesplní. Poněkud zmizela nejen ze zákonů, ale i z obecného povědomí, ta původní podstata, že povinován je stát občanům.
– Průběžný vývoj mění stav a situaci až tak daleko, že stát nabývá vrchu, mění se v právní i praktickou vrchnost a místo, aby úřady s úředníky byly povinovány sloužit občanům, jsou občané naopak povinováni úřadům stále více a více.
– Zbytek ještě existujících povinností státu vůči lidem je navíc tak byrokraticky okleštěn, neřku-li znemožněn, že uplatnění tohoto zbytku práv je nemožné, případně se stát vymlouvá, že na to nemá. Samozřejmě, poté, co občanům daně zpronevěřil na jakési politické nesmysly a ve prospěch nadnárodních zájmů.
– Smutný příběh je obecná fráze, že jsme rádoby demokratický stát a svou občanskou vůli můžeme přece demokraticky projevit. Samozřejmě můžeme jít volit, můžeme si zakládat strany a ucházet se o zvolení. K čemu to, když šance na výsledek je nulová? Námi zvolení demokratičtí zástupci a karikatury velmi rychle zapadnou do zmanipulovaného parlamentního a politického prostředí a přisluhují myšlence státní vrchnosti a vůdčím manipulátorům.
– Výsledkem je současný stav, kdy máme práva, která se buď státem nedodržují, nebo jsou pod takovým manipulačním vlivem, že stát je sám sobě pánem a občany používá pouze jako povinnou ornou půdu pro svou existenci a semenění.
– Používáme-li nyní výraz stát, samozřejmě míníme současný deformovaný stav, který je pod kontrolou zájmových zpolitizovaných skupin, používajících politiku a státní prostředí k prosazování svých cílů a zájmů a které jsou s občanským zájmem již natolik v rozporu, že nejde o svobodný dobrovolný svazek, ale nucenou účast. Asi tak, když se dřív muselo povinně do Pionýra, SSM nebo KSČ. Tento smutný příběh nám prorostl do lidí, do státu a prostředí, ve kterém žijeme.
– Ekonomické a mocenské zájmy prorostlých zájmových skupin do státní sféry jsou natolik od občanských odlišné, že lze právem prohlásit, že jde o vnitřního nepřítele občanských i národních zájmů. Stát v moci mafie zneužil moc svěřenou mu občany. Jenomže takový stát občany potřebuje, aby se za ně schoval a dokazoval svou legitimitu a tak státní mocenské prostředky, včetně poplatných a poslušných médií, zejména televizí s občany vesele manipulují a mlží.
– Když přijde na krizi, spustí se stínové hry pro matení protivníka, předhodí se občanům nějaký obětní beránek, či skupina, vytvoří se aféry za účelem odvedení pozornosti, kladou se překážky ve vývoji občanským skupinám, stavějících se proti zvůli státu atd.
– Prostě státní chobotnice mlží chapadly, občas vypustí černý mrak, za který se schová, své odpůrce degraduje, zesměšňuje, připraví je o prostředky, není-li zbytí občas kriminalizuje, jindy použije tajné služby, odposlechy, kompromitující materiál, pamětliva hesla, kdož jsi bez viny, hoď kamenem, prostě použije to co je nejvhodnější.
– Pocit občanské svobody je dnes v roli umírněné tvárné hmoty v mezích zákona, které přesně vymezují, co občan milostivě smí, převážně však musí, jinak se bude tatínek Stát zlobit. A tak dnes končí lidé pod mosty.
– Pokud se podřídíte, stát Vám milostivě dá na kůrku chleba, samozřejmě pokud s patřičnou pokorou požádáte ve frontě a smíříte s nedůstojnou nejnižší životní úrovní, jako nevolníkem státního systému.
– Samozřejmě ještě lze bojovat za svá práva, ale tuto schopnost jsme asi nějak zapomněli.
pokračování … “ Kapitola 5 – Lidská práva a svobody….“
Jindra Tichý st. |2003|2017|práva vyhrazena|
2,003 zobrazení celkem, 2 zobrazení dnes