„Demokratické odvolání demokraticky zvolených zástupců lidu podle gravitačního zákona defenestračním pádem na dlažbu vyvolává adrenalin vyzkoušet to doslova v praxi.“ z deníčku hodně nasraného občana.”
Vydáno samizdatem v roce 2003 – Novodobá otroctví
Kapitola 3
Občanský stát aneb jak to má být.
– Občanským státem nelze rozumět nic jiného, než to, co řekl už kdysi T.G.Masaryk. Stát je občanská obec, kterou si občané zřizují proto, aby jim sloužila.
– Co si pod tím představit? Jednoduše právnickou osobu, organizaci, jejíž cílem, určením a povinnosti je starat se o věci obecní. Obecní věcí nelze rozumět nic jiného než občanův zájem.
– Za účelem společné obecní organizace se člověk stane občanem, dobrovolně zaplatí ze svého majetku poměrnou částku svého příjmu daněmi na náklady takové státní organizace, respektive na náklady občanského zájmu a charakteru.
– Tím rozumíme nezbytně nutnou správu na ty věci, které si občan přeje od státu zabezpečit. Je jím např. ochrana vlastní země a obyvatel, bezpečnost a zdraví občana, jeho vzdělání a zabezpečení. Tyto věci obecně vyslovené jsou však širokým pojmem a jejich výklad nesmí být zneužit tak, aby se otočil proti občanům, kdy každý nesmysl z hlavy koumáků je za obecní zájem vydáván.
– Jak to formulovat, když je to téma na mnoho obsáhlých knih? Zjednodušeně na příkladu, na straně jedné se vynakládají dlouhá léta náklady na armádní sbor státu, ochranu národa a země a na straně druhé, někdo tyto prostředky složených občanských příspěvků hodí vniveč, neboť zaprodá zemi do rukou cizí moci v duchu svévolné a protiobčanské politiky. Tak tudy cesta asi nevede, že?
– Stejně tak, jaký smysl má, když je občan nucen platit za účelem ochrany svého majetku ochranu jménem policie a nakonec se stane, že policie, která má chránit občana, asistuje naopak exekutorovi a chrání státem chráněného zloděje? S výmluvou na zákonem dosazený zmanipulovaný zákon?
– Vždyť to je totéž jako mafie, která přijde a chce výpalné za ochranu, kterou ve své podstatě neposkytuje. Správný a funkční občanský stát je přece smlouva mezi občanem a občanem zřízenou organizací, státem, kdy je naprosto zřetelně řečeno, co musí stát občanu poskytnout a kolik se zavazuje občan státu za to jako za službu platit.
– Stvrzenka této smlouvy mezi občanem a státem je občanství. Občanstvím rozumíme svobodný a dobrovolný vstup občana do takové občanské obce, tedy i svobodné právo k odchodu, jestliže stát původně sjednané podmínky neplní.
– Platba za dobrovolné členství, tedy občanství, způsobem daně, je jen způsob úhrady takové smlouvy. Správný občanský stát není oprávněn jakkoliv podmínky měnit a upravovat v neprospěch občana, ale spravovat v rozsahu podmínek sjednaných v době, kdy se občan rozhoduje, zda chce či nechce mít s takovým státem něco společného. Nikoliv nepřetržitými změnami vztah deformovat.
– Občanský stát je zástupce občana při ochraně a správě občanova zájmu. Nikoliv tedy stát nařizuje občanům, ale občané nařizují státu.
– Odpovědný je stát občanům, nikoliv občané státu a rozhodujícím v tomto vztahu je občan. Činnost státu jinak než bylo ujednáno nebo v rozporu s tímto ujednáním, či dokonce proti zájmům zastoupeného občana je neplnění smluveného závazku a odpovědný je stát, nikoliv občan.
– Proto už od základu jakéhokoliv zákona by správně mělo být psáno, že “stát je povinen” zabezpečit občanům, “stát poskytuje” občanům a nikoliv obráceně, občan je povinen. Tyto slovní hříčky jsou velmi důležité, protože jsou-li psány špatně, dříve nebo později je koumáci a političtí mafiáni zdeformují
pokračování … “ Kapitola 4 – Občanské nevolnictví aneb jak to je……..“
Jindra Tichý st. |2003|2017|práva vyhrazena|
2,696 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
