„Vše je tak trochu naruby. Samotný základ v našem dnešním státě je poněkud pochybný. Místo, aby ve funkčním občanském státě byly vytvářeny zákony, jejichž obsah by ukládal povinnosti státu a práva pro občany, je to naruby.… “
Vydáno samizdatem v roce 2003 – Novodobá otroctví
Kapitola 15
Státní politika
– Vše je tak trochu naruby. Samotný základ v našem dnešním státě je poněkud pochybný. Místo, aby ve funkčním občanském státě byly vytvářeny zákony, jejichž obsah by ukládal povinnosti státu a práva pro občany, je to naruby.…
– Stát jako by převrátil vesmír a vrátil se k tvrzení, že Země je placatá. Dnešní normy začínají slovy určuje se, stanovuje se, smí a nesmí se, občan, podnikatel, pracovník je povinen atd. Nemělo by to být v občanském státu trochu poněkud jinak?
– Stát by si vůbec neměl dovolit použít vůči občanovi výrazy: občan musí, zakazuje se, dovoluje se, nařizuje se, občan je povinen. Nesvěřuje svá práva stát občanovi, ale občan státu. Stát je tedy správcem občanských a lidských práv, tedy osoba, která má občana zastupovat.
– Ten, kdo někoho zastupuje je jednoznačně podřízen tomu, kdo mu práva k zastoupení dal. Tedy už od selského rozumu vyplývá, že není povinován občan státu, ale stát občanovi, maximálně by to měla být vzájemná výměna.
– Z toho zase vyplývá, že už od principu a podstaty je nepřípustné deformovat právní výklad, zejména zákony, tak, že se tato role otočí a podřízeným je občan a stát diktátem. Samotný princip občanství je tím narušen. Občanský stát je v roli toho, kdo je povinen, protože tím byl občany pověřen a proto byl vytvořen. Pokud to stát neplní, měl by se odpovídat občanům. Pokud to stát nejen, že neplní, ale zneužije svého postavení proti občanům, měl by být odvolán.
– Pokuste se ale stát odvolat tím, že například z tohoto státu vystoupíte, uvidíte. Je to jako rozjetý vlak, který nestaví. Proti sobě stojí vztah člověka-občana a státu jako pověřené právnické osoby.
– Rádoby demokratičtí zástupci občanů by měli tento vztah hlídat prostřednictvím zákonů. Hlídají ale?
– Deformace státu pokročila do takového stádia, že demokratičtí zástupci společně s úředníky a vládou vytvářejí stav, kdy stát převrátil své povinnosti v práva a práva občanů v povinnosti, včetně toho, že se nezapomněli z občanských peněz dostatečně sebe-ohodnotit.
– K faktu, že spácháte přestupek, nebo naopak neuděláte něco, co vám stát diktuje, uloží Vám stát pokutu nebo trest. Pokuste se to otočit a představit si zákon, ve kterém stát musí zaplatit pokutu Vám, pokud poruší své povinnosti.
– Dost lidí teď asi reaguje vyprsknutím, že je to nesmysl. Ale je to vážně nesmysl? Nebo už si deformovaný člověk neumí představit, že je to právo rovnosti vztahu mezi občanem a státem? Stejně tak si představte správný stav všech zákonů, kde bude znění vždy začínat, stát je povinen, občan pověřuje stát tím a tím, občan dává státu právo. Pokud to otočíte, přijdete na to, že dát právo je „chci“ dávat, povinnost dělej či zaplať či nesmíš , je „musím“.
Tak je to i se vším ostatním !!
pokračování … “ Státní moc a správa … Ryba smrdí od hlavy...“
Jindra Tichý st. |2003|2017|práva vyhrazena|
3,327 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes