“ Když bychom chtěli zvýšit pravomoci českého prezidenta nad parlamentem a vládou, hádejte komu to bude nejvíce vadit? “
Vydáno samizdatem v roce 2003 – Novodobá otroctví
Kapitola 11
Cizí moc a zájmy v naší zahradě…
Marťani, Evropská Unie a česká prasata. Takto to zní dost vzdáleně a nepřirozeně, že? No zkusme lidově.
– Když sem přiletí marťan a bude nás nutit jíst granule z nějaký marťanský housenky a zakáže nám vepřové, asi půjdeme a lidově ho „nakopeme do prdele„.
– Když sem ale vleze Evropská Unie s našimi kolaboranty, co jsou evropštější než Evropa a zakážou jíst vepřový špekáčky, protože je to tlustý maso a nutí nás jíst papírový střeva nacpaný sojoželatinovým sajrajtem, tak na tu jejich euroglobalizaci koukáme jako vyoraná myš a mácháme euro-praporky.
– Samozřejmě, že hovořím o vnucených euro-normách, globalizačních vyhláškách a zákonech, normách pro masokombináty, povinné likvidaci tuzemské živočišné výroby, masného průmyslu a jatek. Vypěstovat dostatečná stáda pro celou zemi trvá poměrně dlouho. Pokud regulacemi, nařízeními, vyhláškami EU a ČR dojde ke snížení celkového počtu potravinové produkce pod potřebné množství ročně, bude se chybějící produkce dovážet ze zemí EU, které si zajistí odbyt především pro hlavní země, Německo, Francii a Anglii.
– Asi stav, kdy v jejich zemích vyrostou zvířata, prodají se nám, naše peníze půjdou jim, oni je doma utratí za zboží a nám budou chybět peníze, za které jsme museli nakoupit jejich skot a prasata. Dovezeme jejich maso, které draze zaplatíme u nás v supermarketu, který je ale také jejich, sníme ho a vykadíme na záchodě. Zůstane nám žumpa a do obchoďáku se budeme na zboží chodit koukat, místo toho, abychom si nechali svoje vlastní prasata a skot, která jsme schopni produkovat prací, peníze by zbyly a mohly bychom jít do obchoďáku a zboží si koupit. Jim by v Evropě zůstala nadprodukce skotu a vepřů, mohli by je vzít na provázek a jít se s nimi pást do Bruselu. (s trochou nadsázky)
– Většinou by lidé rádi požívali práva, hlavně k prospěchu, s minimálními riziky, odpovědností či dokonce minimální námahou. Tak to ale nefunguje. Nemohu mít zahrádku, chtít vypěstovat cibuli a přitom čekat, že ji někdo zasadí, vypleje, sklidí a nakrmí Vás.
– Čekat, že to někdo za vás udělá, nebo se to nějak on samo vyřeší je skutečně blbost. Leda, že to za vás někdo vyřeší, ale nikoliv ku prospěchu Vašemu, ale ku prospěchu svému.
– A tak máme svoji zem jako zahrádku, tu nám koumáci z vládní zahrádkářské klubovny prodali, zpátky si ji musíme pronajmout, svobodně nemůžeme pěstovat co chceme nebo potřebujeme a tak pěstujeme to, co nám dovolí, pak jim to prodáme za pár šupů, oni nám to prodají zpátky v jejich supermarketech, my to draze koupíme, zbude nám kulový, aby jsme vydělali aspoň málo, jsme donuceni si naší bývalou zahrádku pronajmout znovu a dřít dál a dál a dál.
pokračování … “ Vlak do stanice nucené práce...“
Jindra Tichý st. |2003|2017|práva vyhrazena|
2,331 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
