Reklama

Šermířské zamyšlení

AUTOR PŘÍSPĚVKU

Díky fotkám a vzpomínkám vám předkládám úvahu o budoucnosti českého šermu. Zdá se mi totiž, že šerm upadá, paradoxně díky tendenci co nejvíce kopírovat historii. Chápu, že když chceme vytvořit pro diváka podívanou gotické bitvy, tak rytíři nebudou v teplákách, kamaších a obuvi zvané „kanady“. Ta doba nás už minula – naštěstí.
Jenže teď mezi šermíři krystalizuje odnož, která si říká LH (living history), která pomalu vytlačuje část, které říkají „koukatelné minimum“. O co se kdo snaží? Příznivci koukatelného minima pořádají bitvy se scénáři slavných i vymyšlených bitev v různých obdobích, kam přijdou diváci a vyjma ryčného boje mají možnost dozvědět se o historii zbraní, oděvů, kuchyně…. Tyto akce provází jarmark, kejklíři, zkrátka zábava pro celou rodinu a to jak ze strany diváků, tak ze strany účinkujících. Kostýmy tvoří sami, pro úsporu času šité na stroji, jsou to v civilu lidé různých povolání. 

Tak zvaní livingáři tyto akce více méně zavrhují, uzavírají se do vlastních prostor a vše dělají jen pro sebe, kostýmy šijí v ruce, snad i kostěnou jehlou. Pokud se týká o napodobení života v době minulé drží se hlavně dvora a  diváci mohou možná zpovzdálí sledovat, že se na určitém místě něco děje. Nikdo neví co a proč.

Rozumím skutečnosti, když chci něco nejlépe předvést, musím vytvořit co nejdokonalejší model. Proto studuji módu té doby, zvyky, zbraně zbroj i další vývoj všeho. Je potřeba posoudit rozdílný vývoj např. oděvu v souvislosti na sociální vrstvu, k tomu právě LH nepřihlíží. Jsou schopní vyloučit šermíře z rekonstrukce bitvy jen proto, že nemá kostým šitý ručně, ale vůbec jim nevadí na bitevní pole přijet autem a shánět se po ubytování v penzionu, aby měl sprchu. Při hromadné bitvě neuznávají pravidla, která byla nastavena s ohledem k bezpečnosti. Přece předvádí boj na život a na smrt, jen jim uniklo, že se ve skutečnosti nechceme pozabíjet. Jedním z těchto pravidel bylo nepoužívání bodných útoků, dají se použít, když to protivník čeká, tedy v předem připraveném duelu při vzájemné dohodě, ve vřavě je nebezpečný. Nerespektují rozdíl rány proti plechu a proti „hadrákům“, sami často právě plechem odění.

Pokud pozoruji a srovnávám, napadá mně, že LH jsou jakousi arogantní šlechtou, protože v dobách dávno minulých si zverbovaný sedlák taky nemohl dovolit brnění z plechu a často i drátěná košile byla nad jeho možnosti. A co tím chci říci? Jen tolik, aby jsme se k sobě chovali s tolerancí, učili se dějiny, a že tolerance a kompromis by měli být použity pro přizpůsobení se možnostem dnešní doby. Jsou zkrátka věci, které už se nedají do dnešní doby přenést. Naopak dnešní doba přinesla i nešvary, které by jsme měli odstranit naléhavěji než kostýmy šité na stroji. Především vykrádání stanů v táboře. Bývalo ctí moci si nechat i otevřený stan a pokud ho nenavštívil trofeje chtivý divák, nikomu se nic neztratilo. Dnes jsou proti těmto divákům na bitvách šermířské tábory střeženy ochrankou, a přesto se tu a tam něco přemístí, či je zrekvírováno. Dalším nešvarem dnešní doby jsou odvahu dodávající látky, které zastíní mysl a zdravý úsudek a ty v dobách minulých také užívány nebyly. Z toho mi plyne jedna rada: Prosím hlavně ctitele oné Living history, místo počítání stehů dohlédněte, aby právě tyto nepatřičné záležitosti se do šermířských táborů nedostaly.

 1,397 zobrazení celkem,  1 zobrazení dnes

Sdílet příspěvek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Mohlo by vás zajímat

BLOGY AUTORŮ

Tradice, opice?

Když je teda ten Mikuláš, zítra. Marně očekávám nějaké ty

 7,675 zobrazení celkem,  1,167 zobrazení dnes

Číst více »