“ Poslední z diskutujících to doplnil spontánně tím, že řekl, že má pocit jako když si na záchodě utírá zadek od řídké stolice a protrhne se mu toaletní papír, vyndá ruku z prostoru mísy a udiveně se podívá na rozmazanou stolici mezi prsty……“
- Jak si utřít ruce a neumazat si zadek?
- Publikace z archívu Občanského Týdeníku …
- 27.11.2006 (Jindra Tichý st.)
Nedávno jsem měl krátkou diskusi s několika lidmi a položil jim klasickou a jednoduchou otázku … „ A co si myslíte o politice Vy ? „ … Trochu vzletně a autenticky popíši, jak někteří ihned reagovali a rovnou řekli, že o tom se nemá cenu bavit, že nestojí za to dráždit si adrenalin nebo žluč a že pohled na současnou politickou scénu a dění vede jen k rozpoložení rovnajícímu se stále většímu stavu „nasranosti“. Poslední z diskutujících to doplnil spontánně tím, že řekl, že má pocit jako když si na záchodě utírá zadek od řídké stolice a protrhne se mu toaletní papír, vyndá ruku z prostoru mísy a udiveně se podívá na rozmazanou stolici mezi prsty.
Zatvářil se přitom s mimikou pohledem na vlastní ruku tak zašklebeně, jakoby si opravdu autenticky představoval popisovanou situaci a předvedl zcela věrohodnou názornou ukázku svého pocitu z české politiky. Samozřejmě, že mnohým čtenářům se toto naprosto „osobité realistické vypodobení „ dotázaného zcela určitě nelíbí a stejně jako jeho autentický popis, který zde uvádím. Faktem ale zůstává, že naprosto přesně vystihuje pocit mnohých lidí z české politiky, kteří ještě nepropadli hluboké apatii a rezignaci.
Tento osobitě realistický komentář, popisující stav, kdy se ruka umaže od zadku mne přivedl k zamyšlení, jak to je obráceně, kdy oné stolice mají někteří pomazaní plnou pusu při svých projevech včetně rukou až za prsty a přemýšlí nad tím, jak neumazat svůj vlastní zadek, aby si od něj neumazali židličky a korýtka na kterých sedí a čistí si svou umazanou ruku otíráním o vše kolem nich, až je umazané vše na co dosáhnou.
Opravdu obrazně popsaný stav příměrem, který vyvolává pocit hnusu a odporu. Jenomže naprosto stejný pocit vyvolává mnohá politická situace zejména posledních dnů u občanů. Názornou ukázkou může být nedávné zasedání Rady ČT při neustálé diskusi k dokumentu o Vladimíru Hučínovi, kde někteří „soudruzi a soudružky“ poněkud trapně maskují cenzuru v České televizi, kdy trockista levičák Uhl údajně rudne vzteky, jen co ho osloví kdokoliv s dotěrným dotazem, koulařka soudružka Fibingerová vrhá očima koule na každého, kdo se otře o ředitele ČT, soudruha Janečka …, stejně tak názorné jde zalovit v paměti a vzpomenout si na Paroubkovic projevy během voleb a srovnávat je s jeho parlamentní kanastou, kterou předvádí nyní …, a stejně tak názorné je vzpomenout na výroky Mirka Topolánka s jeho sloganem „transparentně, z očí do očí„ ,což sice stále dělá, ale má to vztah již poněkud k jinému významu než tehdy.
Tehdy totiž říkal, že s ČSSD v žádném případě, jinak odstoupí. Dnes již je to tak, že s ČSSD se musí, jinak se nepohneme z místa ke stabilní vládě, kdy stabilní vláda však neznamená nic jiného, než otevřenou stabilizaci sociální demokracie a skrytou stabilizaci komunistů u moci. Mnoho voličů dalo hlas ODS právě proto, že ODS hlavně ústy Mirka Topolánka prezentovala naprosto nekompromisní odpor proti narůstající socializaci, komunizaci či nekompromisní postoj proti politické mafii, prezentované sociálně komunistickými zájmovými skupinkami, zuby nehty se držícími u moci.
Nyní se mnoho těchto voličů nestačí divit, jak se v současném patu situace vyvíjí, kdy politikové zvrací ze svých úst až poněkud překvapivé projevy či výroky a kam se to celá ta politika otočila. Ano, politický pat tu samozřejmě je a každý jen vnímá a chápe. Jenže tento pat je tu proč. Je tu snad proto, že by byl odrazem přirozeného vývoje, nebo je tu proto, že je to vlastně jen inscenace pro voliče a byl zorganizován, nebo spíše uhrán, zcela záměrně, za vydatné pomoci určitých skupin, ovládajících televizní i novinová zpravodajství a průzkumové agentury a mediální manipulací, tak jako za bolševika?
Na sjezdu ODS se Mirek Topolánek rozhořčeně obracel k účastníkům, dovolával se znalosti ústavy, oslavoval vítězství. Jenom tak trochu Pyrhovo. Zapoměl také při svém projevu ale uvést, že právě před tímto patem byl mnohokráte ze všech stran své vlastní strany i nestranných příznivců varován a vyzýván k aktivitě, na což většinou reagoval spíše alergicky obranným postojem. Právě tím, že s ČSSD on nikdy žádný spolky neuzavře. A ejhle, máme je na světě, už se o nich jedná. Prý nejde nic jiného dělat, prý nelze dát šanci třetímu pokusu sociálním demokratům na sestavení vlády.
Uhráli ten pat všichni vskutku originálně, protože jak to vypadá, vážně nic jiného asi nejde dělat. Kromě revoluce samozřejmě. A tak nejspíš Topolánek sestaví stabilní vládu, která stabilizuje sociální demokracii a komunisty a všechny ostatní na svých korytech, ale ze slibovaných radikálních změn české společnosti ze strany ODS se nebude konat zbla nic, protože vláda sice bude, ale Paroubkův socialisticko-komunistický parlament neschválí jedinou radikální změnu, což je to, o co Paroubkovi a komunistům šlo, dosáhnout stabilně nepoužitelného dočasného impotentního vítězství pravice, které pravici oslabí a rozdělí a pozvolna přivede socialisty a komunisty zpět k moci.
Diskuse o socialisticko-komunistických intrikách a puči v mezích kličkování s nehezkou českou legislativou, jak se zmocnit vlády nad touto zemí, byla vedena již před volbami a bylo tomu věnováno jen málo pozornosti. Tato hrozba byla poněkud zlehčována snad i úmyslně. Když se psalo před volbami, že nejde o nic jiného, než o frašku politických zájmových skupin, aby všichni zůstali u koryt s teatrálním „ škatulata hejbejte se „ i Mirek Topolánek protestoval.
A ejhle, máme to tu. Všichni jsou v podstatě tam kde byli, když nejsou ve vládě, jsou v parlamentu, když nejsou ani tam ani tam, jsou někde jinde na státním nebo dozorčím postu a všichni svorně se drží hesla „ my si svou vládu nad republikou (zlatý důl) rozvracet nedáme „ . Jinak to totiž nedopadlo a všichni u koryt se svorně nyní bojí nových voleb, protože je nad slunce jasné, že by šli od válu, ať již tím, že by nebyli zvoleni nebo tím, že by se občanstvo k novým volbám prostě ani nedostavilo.
Prognóza pro tuto zemi pak je jen ve dvojím provedení. Buď tato země upadne zcela zpět do úplné diktaturní mašinérie zájmových politických mafií post-komunistů nebo vyvrcholí revolucí, kde však občané již nebudou mít a volat „ máme holé ruce “, ale máme ruce plné výkalů, alespoň budeme mít po Vás čím házet. Lidé už mají dost toho, stále zkoumat kdo je postkomunista, bývalý estébák, nebo stále aktivní post-estébák či kdo je kdo. Lidé již opět vnímají jen dvě polohy, mafiány u moci, bez ohledu ke kterým patří a lidi, občany stále chudnoucí a zadluženější, postižené lumpárnou tohoto státu, nespravedlností justice, stále více hlídané bezpečnostními složkami vládnoucí mafie, se stále většími daněmi, drahotou a otročinou jakémusi státu, u kterého se už dlouho nedá říci, komu vlastně patří, jestli diktatuře mafie, či občanům.
3.12.2016 – Dodatek
Co se změnilo za těch 10 let? Nic. Jenom 2/3 výhra ústavní většiny jednoho jediného subjektu a skutečně občanského hnutí může něco změnit? Jenom ta může opravit zákony a ustřihnout chapadla stále se opakujícímu scénáři vládnoucích partiček.
1,288 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
