Když jsem začal stavět snad poslední tvůrčí čin v životě, přestavbu naprosté barabizny na chalupu a Krčmu Královské družiny, původně pro svou rodinu, která se mi mezitím rozpadla, se svým synem a kamarády, uvažoval jsem, že si pořídím štěně německé ovčáka.
Jednak proto, že tyto psy miluji, za druhé proto, že jsme v rodině měli 2 nádherné inteligentní a věrné ovčáky. První se dožil téměř 14 roků, díky genetickým dispozicím, ale především díky vzorné péči mé bývalé manželky a lásce rodiny. Druhému je snad kolem 6 roků.
Záhy jsem však od toho upustil. Došel jsem k názoru, že coby obsolvent dnes již 10 infarktů se nedožiji stejného věku jako štěně, které bych si vzal, protože se v dobré péči dožívají 10-14 roků. Pes bývá věrný a trápení psa, kterému odešel páníček bývají velká a Bůhví, jaký by měl potom osud. Nedávno mne napadlo, protože jsem s rekonstrukcí pro svého syna a matku téměř hotov, co si vzít nějakého staršího psa, co by se mnou dožil.
V životě jsou náhody, kdyby je člověk chtěl, tak se jich nedočká. Během několika málo dní jsem zahlédl na profilu Facebook u známé kamarádky Lucie Larýsek Pitbul, které se věnuje své záchranné stanici pro psy, fotku 6-ti letého ovčáka, jehož osud je přesně takový, proč jsem si rozmyslel mít štěně. Pán mu umřel, měl ho na zahradě a zjevně se nevěnoval žádnému výcviku, takže 6-tiletý ovčák má nulové návyky. Dva roky se staraly o psa 2 dámy, kterého ho krmily, jenže pes stresovaný, že je sám na zahradě 2 roky po smrti pána, byl vyděšený, strádající a vrčel ze strachu před každou akcí. Dámy se rozhodly z nutnosti najít Agarovi, neb tak se pes jmenuje, útulek zrovna u mé známé.
Pes vystresovaný, pod košíkem, na který nebyl zvyklý, samotou a posléze změnou prostředí, navíc plného psů vrčel, protože se bál. Bez kotce a košíku by to nešlo.
Zavolal jsem Lucii, která provozuje útulek u Českého Šternberku. Chalupu s Královskou Družinou mám nedaleko v Ostrově u Vlašimi, slovo dalo slovo, zajel jsem se na Agara podívat, prošli jsme se spolu, vyjeli jsme na výlet ke mně na pár hodin, aby si i Agar mohl prohlédnout případný domov a aby si zvykl. Potom jsme se vrátili do útulku.
Netrvalo 3 dny, a Agar je u mne. Díky stresům, kterými prošel a díky vrčení mu nebylo možné sundat košík, až měl rozedřený čumák. Proto jsme se rozhodli, že si vezmu Agara dříve, než se plánovalo, protože umístěním u mne se košík nepoužívá, pes je na volno, svobodný a otázka snášenlivostí s lidmi a potažmo psy je otázka výcviku., Naštěstí mám pro svobodný pohyb psa podmínky.
A výsledek se dostavil okamžitě, Agar je bez košíku, na volno v domě i částečně na nádvoří, spokojeně si teď chrupká, občas si přijde pro pohlazení a asistuje mi u každého pohybu po domě i po pozemku, obrazně, chtěl by přikládat i do kamen :-)
Nový domov se mu líbí, absolvovali jsme test snášenlivosti lidí, bez košíku a prošel na jedničku. Prostředí je pro něj nové, plochy pro pohyb obrovské nejen na pozemku, ale i díky okolním loukám, řece a rybníku. Zjevně se mu líbí nové prostředí, ani jednou nezavrčel a je učenlivý jako štěně.
Jeden příběh, jeden pes, jeden drsný osud, co se změnil a Královské Družina má nové člena :-)
3,419 zobrazení celkem, 1 zobrazení dnes
